Abstrakt
Z historických příčin je plurálová shoda neuter bezesporu jedním ze slabých míst spisovného českého tvarosloví, a to nejméně od počátku 19. století. Přinejmenším od 80. let 20. století je jediná kodifikovaná varianta (ta velká města zanikla) považována mnohými uživateli jazyka, ale i některými bohemisty za vypjatě knižní. Obecněčeská podoba Ty velký města zanikly si však stále zachovala nespisovný charakter a ani moravská podoba Ty velké města zanikly není přijímána jednoznačně kladně (zejména mluvčími z Čech). Tento příspěvek se snaží odpovědět na otázku, jak silnou pozici mají kodifikované varianty v současných televizních interview. Zjištění vycházejí z analýzy 200 vysílání publicistického pořadu Interview ČT24, jehož hosty jsou osobnosti z politické sféry, jakož i z dalších společenských oblastí.
Bibliografia
Brus jazyka českého, jejž sestavila kommisse širším sborem Matice české zřízená, 1877, vyd. 1. Praha: Nákladem Theodora Mourka.
Čechová M., 2017, Kodifikace z hlediska pragmatického. In: Život s češtinou. Nomen omen. Češka – češtinářka – Čechová. Vyd. 1. Praha: Academia, s. 118–134.
Čmejrková S., 2011, Jazykové vědomí a jazyková praxe českých mluvčích: jazykový management v mediálních projevech. In: J. Hasil (ed.), Přednášky z 54. běhu Letní školy slovanských studií. Praha: FF UK, s. 14–25.
Čmejrková S., Hoffmannová J. (eds.), 2011, Mluvená čeština: hledání funkčního rozpětí. Vyd. 1. Praha: Academia.
Čmejrková S. et al., 2004, Mluvená čeština v televizních debatách: korpus DIALOG. „Slovo a slovesnost” 65, č. 4, s. 243–269.
Dobrovský J., 1809, Ausführliches Lehrgebäude der böhmischen Sprache, zur gründlichen Erlernung derselben für Deutsche, zur vollkommenern Kenntniß für Böhmen. Vyd. 1. Praha: Johann Herrl.
Gebauer J., 1904, Příruční mluvnice jazyka českého pro učitele a studium soukromé. 2., upravené vydání. Praha: Nákladem České grafické společnosti.
Gebauer J., 1929, Historická mluvnice jazyka českého. Díl IV., Skladba. Praha: Česká akademie věd a umění.
Grepl M., Karlík P., 1999, Skladba češtiny: cvičení a výklad. Praha: ISV.
Hattala M., 1857, Srovnávací mluvnice jazyka českého a slovenského. Praha: Nákladem Calve-ova kněhkupectví.
Havránek B., 1963, Na závěr dvouleté diskuse o obecné a hovorové češtině. „Slovo a slovesnost” 24, č. 4, s. 254–262.
Hoffmannová J. et al., 2016, Stylistika mluvené a psané češtiny. Vyd. 1. Praha: Academia.
Janů A., 1897, Jazyk mateřský a škola obecná. Praha: Nákladem spolku Dědictví Komenského.
Kaderka P., 2007, Uplatňuje se v mluvené češtině plurálová shoda neuter? Pozorování na základě dat z korpusu DIALOG a ČNK. In: Fr. Štícha (ed.), Gramatika a korpus 2005. Sborník příspěvků ze stejnojmenné konference. Vyd. 1. Praha: ÚJČ, s. 131–142.
Karlík P. et al., 1996, Příruční mluvnice češtiny. Vyd. 2., opravené. Praha: Lidové noviny.
Karlík P. et al., 2016, Nový encyklopedický slovník češtiny. Vyd. 1. Praha: Lidové noviny.
Kopečný Fr., 1958, Základy české skladby. Vyd. 1. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. 335 s.
Kraus J. et al., 1981, Současný stav a vývojové perspektivy kodifikace spisovné češtiny. „Slovo a slovesnost” 42, č. 3, s. 228–238.
Nudožer V.B., 1603, Grammaticae Bohemicae ad leges naturalis methodi conformatae et notis numerisque illustratae ac distinctae libri duo. Vyd. 1. Praha.
Schmiedtová V., 2008, Obecná čeština v korpusu ORAL2006. In: M. Kopřivová, M. Waclawičová (eds.), Čeština v mluveném korpusu. Vyd. 1. Praha: Lidové noviny, ÚČNK, s. 199–220.
Sojka P., 2017, Spisovné tvarosloví u dětí staršího školního věku. Vyd. 1. Praha: Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta.
Šmitt J. E., 1816, Gramatyka česká. Vyd. 1. Praha.
Zikmund V., 1863, Skladba jazyka českého. Praha–Litomyšl: Antonín Augusta.
Licencja
Prawa autorskie (c) 2018 Pavel Sojka
Utwór dostępny jest na licencji Creative Commons Uznanie autorstwa – Użycie niekomercyjne – Bez utworów zależnych 4.0 Międzynarodowe.