Falešná argumentace a verbální agrese v politické komunikaci

Main Article Content

Jindřiška Svobodová

Abstrakt

Předkládaný text je věnován problematice verbální agrese, a to zejména v mediálním politickém diskurzu. Agrese má v původním sociálně-psychologickém smyslu původ v instinktivní sebeobraně a v obraně vlastního teritoria, v širším rámci společenské interakce se pak projevuje ve dvou formách, a to jednak jako impulzivní reakce na starší či aktuální podnět, jednak jako komunikační nástroj záměrně užitý při dlouhodobém dosahování vlastních cílů. V předkládané analýze chceme dokázat, že verbální agresi nelze ztotožňovat s pragmalingvisticky chápanou kategorií nezdvořilosti. Jde o primárně útočnou komunikaci, která nemusí být nutně spojována s užitím hrubých či vulgárních výrazů, ale v níž se (a to zejména v prostředí politické komunikace) objevuje útok na tvář oponenta spojený např. s užitím falešných argumentačních strategií.

Downloads

Download data is not yet available.

Article Details

Jak cytować
Svobodová, J. (2018). Falešná argumentace a verbální agrese v politické komunikaci. Bohemistyka, (4), 317-332. https://doi.org/10.14746/bo.2017.4.2
Dział
ARTYKUŁY I STUDIA

Referencje

  1. Auer P., 2014, Jazyková interakce. Praha: NLN.
  2. Brownová P., Levinson S.C., 1987, Politeness. Cambridge: CUP.
  3. Čmejrková S., Hoffmannová J. (eds.), 2011, Mluvená čeština: hledání funkčního rozpětí. Praha: Academia.
  4. Hirschová M., Svobodová J., 2014, Komunikační strategie v jednom typu mediálního diskursu (televizní talk-show). Olomouc: Vydavatelství UP.
  5. Kaderka P., 2013, Pragmatika situace. „Slovo a slovesnost” 74, č. 1, s. 13–40.
  6. Kasl Kollmannová D., 2012, Zveřejněné soukromí. Utváření obrazu soukromého života politiků v médiích. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury.
  7. Kraus J., 2003, Vyjadřování polemičnosti a významových opozic v politickém diskurzu, [in:] S. Čmejrková, J. Hoffmannová (eds.), Jazyk, média, politika, Praha: Academia, s. 13–39.
  8. Kraus J., 2010, Rétorika a řečová kultura. Praha: Karolinum.
  9. Leech G.,1983, Principles of Pragmatics. London and New York: Longman.
  10. Leech G., 2014, The Pragmatics of Politeness. Oxford: Oxford University Press.
  11. Lorenz K., 1969, On Aggression. New York: Hartcourt, Brave and World.
  12. Nakonečný M., 1999, Sociální psychologie. Praha: Academia.
  13. Svobodová J., 2011a, Nezdvořilost jako prostředek komunikační strategie v talk-show na komerční televizní stanici. „Bohemistyka” 11, č. 1, s. 35–45.
  14. Svobodová J., 2011b, Funkce nezdvořilosti v talk-show na komerční televizní stanici, [in:] O. Orgoňová (ed.), Jazyk a komunikácia v súvislostiach III. Bratislava: Univerzita Komenského, Filozofická fakulta, s. 140–148.
  15. Svobodová J., 2012/13, Nezdvořilost v mediální komunikaci. „Český jazyk a literatura” 63, č. 5, s. 215–233.
  16. Svobodová J., 2013, Identita komunikantů v jednom typu mediálního politického interview. Bohemica Olomucensia III, s. 230–248.
  17. Svobodová J., 2014, Užití přímých strategií při ohrožení tváře komunikačního partnera v jednom typu mediálního dialogu. „Bohemistyka” 14, č. 1, s. 3–20.
  18. Švandová B., 1999a, Argumenty a logika, [in:] M. Jelínek, B. Švandová a kol., Argumentace a umění komunikovat. Brno: MU, s. 101-134.
  19. ŠVandová B., 1999b, Chybné argumenty (fallaciae), [in:] M. Jelínek, B. Švandová a kol., Argumentace a umění komunikovat. Brno: MU, s. 135–184.
  20. Švehlová M., 1994, Zdvořilost a řečová etiketa. „Filologické studie” IXX [Praha: PedF UK], s. 39–61.
  21. Toulmin S. E., 1958, The Uses of Argument. Cambridge: CUP.
  22. Zima J., 1961, Expresivita slova v současné češtině. Praha: Nakladatelství ČSAV.