Percepce výslovnostních chyb učiteli českého jazyka

Main Article Content

Jana Vlčková-Mejvaldová
Stanislav Štěpáník

Abstrakt

Dobrá výslovnost je jedním ze základních rysů řečové kultivovanosti mluvčího. Vyučování mateřskému jazyku by mělo vést k rozvoji řečových dovedností, jejichž součástí je zvládnutí ortoepické normy. Jednou z podmínek tohoto procesu je sama učitelova znalost a praktické ovládání české ortoepie. Článek přináší výsledky studie, jíž se zúčastnilo 148 učitelů na 1., 2. a 3. vzdělávacím stupni. Studie zjišťovala schopnost učitelů detekovat výslovnostní chyby v souvislé promluvě. Výsledky naznačují, že povědomí o české ortoepické normě je mezi učiteli spíše nedostačující a že může existovat souvislost mezi učitelovou znalostí ortoepické normy a kvalitou mluveného projevu žáka.

Downloads

Download data is not yet available.

Article Details

Jak cytować
Vlčková-Mejvaldová, J., & Štěpáník, S. (2019). Percepce výslovnostních chyb učiteli českého jazyka. Bohemistyka, (2), 239–268. https://doi.org/10.14746/bo.2019.2.7
Dział
ARTYKUŁY I STUDIA
Biogramy autorów

Jana Vlčková-Mejvaldová, Univerzita Karlova v Praze

PhD, bohemist, linguist, phonetics, assistant professor at the Czech Language Department of the Pedagogical Faculty of the Charles University. Main interests: phonetics of the Czech language, rhetoric (especially non-linguistic information in spoken language). Published works: Cvičebnice výslovnosti češtiny nejen pro školní výuku (co-autor; Plzeň 2018), Jak na zvukovou stránku ve výuce češtiny? (co-autor; „Český jazyk a literatura” 2017/2018), Fonetika a fonologie českého jazyka. In: Fonetika a fonologie v přípravném vzdělávání učitelů. Filologické studie (co-autor; Praha 2016), La prosodie de l’appel en tant que l’indice du curriculum caché de l’école. In: Didactique de la phonétique et phonétique en didactique du FLE (Praha 2015), Czech Emotional Prosody in the Mirror of Speech Synthesis. In: Cognitive Behavioural Systems (co-autor; Berlin–Heidelberg 2012).

E-mail: jana.vlckova@pedf.cuni.cz

Stanislav Štěpáník, Univerzita Karlova v Praze

PhDr., PhD, bohemist, didactic teacher, adjunct, Czech Language Department of the Pedagogical Faculty of Charles University. Main interests: didactics of the Czech language, comparative teaching of the mother tongue, transdisciplinary didactics. Published works: Vliv nové podoby maturitní zkoušky z českého jazyka a literatury na vyučování ve výpovědích učitelů („Pedagogická orientace” 2018), Cvičebnice výslovnosti češtiny nejen pro školní výuku (współautor; Plzeň 2018), Průvodce začínajícího češtináře (co-autor; Praha 2017), Žákovské prekoncepty jako konstitutivní prvek výuky mateřského języka, [w:] Pedagogická orientace 2017. Teaching of national languages in the V4 countries (co-autor; Praha 2016).

E-mail: stanislav.stepanik@pedf.cuni.cz

Referencje

  1. Babušová G., 2014, Evoluce komunikačních činností v teorii a praxi. Praha: PedF UK.
  2. Balkó I., 2005–2006, Stav zvukové stránky mluvených projevů absolventů SŠ a příčiny zjištěných nedostatků, „Český jazyk a literatura” 56, s. 15–21.
  3. Balkó I., 2007–2008, Pauzy v mluveném projevu učitele, „Český jazyk a literatura” 58, s. 17–21.
  4. Balkó I., 2012–2013,Nepodceňují učitelé zvukovou stránku jazyka? „Český jazyk a literatura” 63, s. 6–12.
  5. Bořek-Dohalská M. a kol., 2016, Závěr. In Fonetika a fonologie v přípravném vzdělávání učitelů. Filologické studie. Praha: Karolinum, s. 154–158.
  6. Brabcová R. a kol., 1990, Didaktika českého jazyka pro studující oboru učitelství na prvním stupni základní školy. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.
  7. Browne A., 2007, Teaching and learning communication, language and literacy. London: Paul Chapman.
  8. Čechová M., 1985, Vyučování slohu. Praha: SPN.
  9. Čechová M., 1998, Komunikační a slohová výchova. Praha: ISV nakladatelství.
  10. Čechová M., Styblík V., 1998, Čeština a její vyučování: didaktika českého jazyka pro učitele základních a středních škol a studenty učitelství. Praha: SPN.
  11. Čejka M., 2013, Čtyři menší spisy. Brno: Host.
  12. Čermák P., 2015, Fonetika a fonologie současné španělštiny. Praha: Karolinum.
  13. Čmejrková S., Hoffmannová J., 2011, Mluvená čeština: hledání funkčního rozpětí. Praha: Academia.
  14. Daneš F., 2009, Kultura a struktura českého jazyka. Praha: Karolinum.
  15. Dvořáčková V., 2014, K činnosti komisí fonografické, ortoepické a fonetické České akademie věd a umění. Práce z dějin Akademie věd. roč. 6, č. 1, s. 47–60.
  16. Hájková E., 2011, Rétorika pro pedagogy. Praha: Grada.
  17. Hála B., 1967, Výslovnost spisovné češtiny I: Zásady a pravidla. Výslovnost slov českých. Praha: Academia.
  18. Hoffmannová J. a kol., 2016, Stylistika mluvené a psané češtiny. Praha: Academia.
  19. Hronek J., 1972, Obecná čeština. Praha: Univerzita Karlova.
  20. Hůrková J.,1995, Česká výslovnostní norma. Praha: Scientia.
  21. Janík T., 2009, K možnostem rozvíjení učitelových didaktických znalostí obsahu. In T. Janík a kol., Možnosti rozvíjení didaktických znalostí obsahu u budoucích učitelů. Brno: Paido, s. 9–16.
  22. Kraus J., 1996–1997, Několik úvah o úloze rétoriky ve škole. „Český jazyk a literatura” 47, s. 193–199.
  23. Kraus J., 2010, Rétorika a řečová kultura. Praha: Karolinum.
  24. Krčmová M., 2009, Fonetika a fonologie. Brno: Masarykova univerzita. On-line https://is.muni.cz/do/1499/el/estud/ff/ps09/fonetika/tisk_2009/Fonetika_a_fonologie_logo.pdf. [cit. 14.7.2018].
  25. Krčmová M., 2012–2018, Transkripce. In Nový encyklopedický slovník češtiny online. On-line https://www.czechency.org/slovnik/TRANSKRIPCE#fonetická%20transkripce [cit. 14.6.2018]
  26. Krobotová M., 2000, Spisovná výslovnost a kultura mluveného projevu. Olomouc: Univerzita Palackého.
  27. Kučera H., 1955, Phonemic variations of spoken Czech, „Slavic Word” 11, s. 575–602.
  28. Kuldanová P., 2001, Krize mluvních vzorů v Čechách? „Čeština doma a ve světě”, s. 156–161.
  29. Lollok M., 2018, Několik poznámek k ne/formálnosti jazykové komunikace v češtině, „Bohemistyka”, s. 5–18.
  30. Macoun T., Dvořáková Š., 2008, Metafora v mluvených projevech moderátorů dvou rozhlasových stanic. In Ľ. Kralčák (ed.), Hovorená podoba jazyka v médiách, Nitra: Univerzita Konštantína Filozofa. s. 145–153.
  31. Málková J., 2012, Mluvený projev učitele ve výukové komunikaci na 2. stupni základní školy. Dizertační práce. Plzeň: FPE ZČU.
  32. Málková J., 2014–2015,Kultivovanost mluveného projevu učitele, „Český jazyk a literatura,” 65, s. 105–109.
  33. Mareš J., Křivohlavý J., 1995, Komunikace ve škole. Praha: SPN.
  34. Mareš J. a kol., 1996, Učitelovo pojetí výuky. Brno: Masarykova univerzita, Centrum pro další vzdělávání učitelů
  35. Palková Z., 1994, Fonetika a fonologie češtiny. Praha: Karolinum.
  36. Palková Z., 2005, Zvuková podoba veřejných mluvených projev z hlediska jazykové kultury, „Čeština doma a ve světě”, s. 37–38.
  37. Palková Z., 2008–2009, Výslovnost současné češtiny a kultura řeči, „Český jazyk a literatura” 59, s. 18–26.
  38. Palková Z., 2017–2018, Řeč mateřská, řeč bohatá, „Český jazyk a literatura” 68, s. 209–215.
  39. Píšová I. a kol., 2013, Učitel expert: jeho charakteristiky a determinanty profesního rozvoje (na pozadí výuky cizích jazyků), Brno: Masarykova univerzita.
  40. Podlahová L., 2004, První kroky učitele. Praha: Triton.
  41. Průcha J., 2011, Dětská řeč a komunikace. Poznatky vývojové psycholingvistiky. Praha: Grada.
  42. Romportl M. a kol., 1978, Výslovnost spisovné češtiny. Výslovnost slov přejatých. Výslovnostní slovník. Praha: Academia.
  43. Slovník spisovného jazyka českého, 1989, Praha: Academia.
  44. Suchánková O., 1992, K výslovnosti slova konsensus. „Naše řeč” 75, s. 223–224.
  45. Svobodová J., 2003, Jazyková specifika školské komunikace a výuka mateřštiny. Ostrava: Ostravská univerzita.
  46. Šimoník O., 1994, Začínající učitel: Některé pedagogické problémy začínajících učitelů. Brno: Masarykova univerzita.
  47. Šmajsová Buchtová B., 2005, Cvičné texty z rétoriky. Brno: Masarykova univerzita.
  48. Šmejkalová M., 2010, Čeština a škola – úryvky skrytých dějin. Praha: Karolinum.
  49. Šmilauer V., 1968–1969, Profil češtináře, „Český jazyk a literatura” 19, s. 241–249.
  50. Štěpánová V., 2013, Fonetická problematika v jazykové poradně, „Naše řeč” 96, s. 61–77.
  51. Švaříček R., Šeďová K., Šalamounová Z., 2012, Komunikace ve školní třídě. Praha: Portál.
  52. ÚZIS, 2014, Činnost logopedických pracovišť v ČR v roce 2013. Praha: ÚZIS.
  53. Vašutová J., 2007, Být učitelem: co by měl učitel vědět o své profesi. Praha: PedF UK.
  54. Vlčková-Mejvaldová J., Sojka P., 2016, Fonetika a fonologie českého jazyka. In Fonetika a fonologie v přípravném vzdělávání učitelů. Filologické studie. Praha: Karolinum, s. 37–67.