Abstract
The presented study focuses on defining the field of folk linguistics and outlining existing approaches to this topic within the Czech context. Lay linguistics is an interdisciplinary field aimed at exploring the linguistic interests of the general public, specifically reflecting its perceptions and uses of language. The text introduces theoretical frameworks and methodological approaches that have been developed in the Czech Republic so far. The study also includes an examination of artistic texts and art opinion journalism as potential materials for research in lay linguistics. The results highlight the importance of incorporating lay perspectives into linguistic research, as these views can offer new insights into complex language phenomena. Engaging with public reflections not only deepens professional understanding of language but also fosters a more open and effective dialogue between linguists and the public.
Funding
Studie vznikla s podporou grantového projektu č. SGS02/FF/2024 „Česká lingvistika 21. století – rozhovory, témata, analýzy“ (řešeného na Filozofické fakultě Ostravské univerzity).
References
ANTOS, G. (1996). Laien-linguistik. Studien zu Sprachund Kommunikationsproblemen im Alltag. Tübingen: Niemeyer. DOI: https://doi.org/10.1515/9783110958492
BENEŠ, M., PROŠEK, M., SMEJKALOVÁ, K. a ŠTĚPÁNOVÁ, V. (2017). Interaction between language users and a language consulting centre: Challenges for language management theory and research. In L. Fairbrother, J. Nekvapil a M. Sloboda (Eds.), The language management approach (s. 119–140). Frankfurt am Main: Peter Lang.
BERMEL, N. (2007). Linguistic Authority, Language Ideology, and Metaphor. The Czech Orthography Wars. Berlin/New York: Mouton de Gruyter. DOI: https://doi.org/10.1515/9783110197662
BONDARENKO, E. D. (2016). Naivnaja lingvistika dialektnoslov: etnosoczial’nyj lingvističeskij aspekt (Nepublikovaná disertační práce). Jekaterinburg: Ural’skij federal’nyj universitet imeni pervogo Prezidenta Rossii B. N. El’tsina.
CIENKOWSKI, W. (1972). Teoria etymologii ludowej. Warszawa: Państwowe Wydawnictwo Naukowe.
ČECH, S. (1904 (1881)). Tajemný člověk. In S. Čech, Sebrané spisy Svatopluka Čecha. Díl XV. Třetí kniha povídek a črt (s. 83–89). Praha: F. Topič.
ČECH, S. (2016 (1889)). Pravý výlet pana Broučka do Měsíce. Cestopisné črty od B. Rouska. In S. Čech, Výlety pana Broučka (s. 67–152). Praha: Ústav pro českou literaturu AV ČR / Brno: Host.
ČMEJRKOVÁ, S. (1992). Jazykové vědomí a jazyková kultura (zamyšlení nad tzv. lidovým jazykozpytem). Slovo a slovesnost, 53(1), 56–64.
DANEŠ, F. (2009). Kultura a struktura českého jazyka. Praha: Karolinum.
DAVID, J. (2010). Lidová a bakalářská etymologie vlastních jmen (na příkladu toponym). Naše řeč, 93(2), 57–70.
DŁUGOSZ, K. (1991). O etymologii ludowej. Prace Filologiczne, 36, 271–276.
DOLNÍK, J. (2003). Jazykové sebavedomie. Slovenská reč, 68(5), 257–271.
DOMONKOSI, Á. (2007). Nyelvi babonák és sztereotípiák: a helyes és a helytelen a népi nyelvészeti szemléletben. In A. Domonkosi, I. Lanstyák a I. Posgay (eds.), Műhelytanulmányok a nyelvművelésről. Segédkönyvek a nyelvészet tanulmányozásához 71 (s. 141–153). Budapešť: Tinta Könyvkiadó.
DRKOŠOVÁ, V. a MÍSTECKÝ, M. (2022). Od patvaru k superstar: frekvenční a kolokační analýza názvu »česko« v korpusové publicistice z let 1990– –2018. Acta onomastica, 63(1), 99–115.
DUFEK, O. a kol. (2022). Jazyková poradna, dobrý den. O češtině a jejích uživatelích. Praha: Nakladatelství Lidové noviny.
DVOŘÁKOVÁ, Ž. (2022). K termínu „lidová etymologie“ v české onomastice. Acta onomastica, 63(2), 367–378.
FLAJŠHANS, V. (1917). Měsíční čeština. Naše řeč, 1(8), 234–237.
HAUSENBLAS, K. (1977). Řeč o řeči v Nerudově povídce »U tří lilií«. Slovo a slovesnost, 38(4), 336–339.
HAUSENBLAS, K. (2003 (1981)). Devět pověr o jazyce. In K. Hausenblas. Miscellanea (s. 32–36). Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy.
HOFFMANNOVÁ, J. (2016). Sféra literární komunikace. In J. Hoffmannová, J. Homoláč, E. Chvalovská, L. Jílková, P. Kaderka, P. Mareš a K. Mrázková (eds.), Stylistika mluvené a psané češtiny (s. 396–463). Praha: Academia.
HORECKÝ, J. (1991). Jazykové vedomie. Jazykovědný časopis, 42(2), 81–88.
HOŠKOVÁ, B. a ŠMÍDOVÁ, B. (2005). Vadí, nevadí. Čeština doma a ve světě, 13(3–4), 112–117.
CHLOUPEK, J. (1968). Pověry o češtině. Brno: Blok.
JEDLIČKA, A. (1991). Jazykové a jazykovědné zájmy Karla Čapka. Naše řeč, 74(1), 6–15.
MAĆKIEWICZ, J. (2020). Jak mówimy o mówieniu, czyli językowy model komunikacji werbalnej. Język a kultura, 20, 211–223.
MACHEK, V. (1947). Výklady slov. Kocanda. Naše řeč, 31(5–6), 87–98.
MALKIEL, Y. (1993). Etymology. Cambridge: Cambridge University Press. DOI: https://doi.org/10.1017/CBO9780511611773
MÚCSKOVÁ, G. (2017). O slovenskom purizme a anti-purizme v kontexte jazykových ideológií. In I. Lanstyák, G. Múcsková a J. Tancer (eds.), Jazyky a jazykové ideológie v kontexte viacjazyčnosti na Slovensku (s. 39–79). Bratislava: Univerzita Komenského.
MŽOURKOVÁ, H. (2018). Laická pravidla a jejich místo v jazykové kultuře. In O. Bláha (ed.), Spisovná čeština a jazyková kultura 2018. Příspěvky z mezinárodní konference konané ve dnech 18. a 19. října 2018 na Univerzitě Palackého v Olomouci (s. 195–204). Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.
NIEDZIELSKI, N. a PRESTON, D. (2003). Folk linguistics. Berlin/New York: Mouton de Gruyter.
NOVÁK, P. (1962). O smysl diskuse o mluvené češtině. Slovo a slovesnost, 23(4), 266–272.
OLSCHANSKY, H. (1996). Volksetymologie. Tübingen: Niemeyer. DOI: https://doi.org/10.1515/9783110917789
POKROVSKIJ, L. L. (1981). Ložnaja etimologija kak odna iz pričin orfografičeskich ošibok. RjaŠ, 2, 41–44.
POLÁČEK, K. (2001 (1925)). Tři tečky. In K. Poláček, Povídky, sloupky, fejetony (s. 276–279). Praha: Nakladatelství Franze Kafky.
POLÁČEK, K. (2001 (1931)). Paní službukonajícová. In K. Poláček, Povídky, sloupky, fejetony (s. 703–705). Praha: Nakladatelství Franze Kafky.
POLINIČENKO, D. J. (2012). Narodnaja lingvistika i ljubitelskaja lingvistika. Narodnaja lingvistika: vzgljad nositelja jazyka na jazyk. Sankt-Peterburg.
RECLIK, A. (2022). Co naznačuje české jméno? Vlastní jména očima českých spisovatelů. In J. David, T. Klemensová a M. Místecký (eds.). Od etymologie ke krajině. Onomastika pro 21. století (s. 193–204). Brno: Host / Ostrava: Ostravská univerzita.
RECLIK, A. (2023). „Jméno to působilo na mne odjakživa zvláštním kouzlem” – metajazykový pohled na propria v publicistice čtyř českých spisovatelů. Acta onomastica, 64(2), 372–387. DOI: https://doi.org/10.58756/a2645846
RECLIK, A. (2024). Jazyková a jazykovědná problematika a její reflexe v díle vybraných českých spisovatelů (Nepublikovaná dizertační práce). Ostrava: Ostravská univerzita, Filozofická fakulta, Katedra českého jazyka.
REJZEK, J. (2009). Lidová etymologie v češtině. Praha: Karolinum.
RUPIŃSKA, A. (2021). Nelingvistické reflexe uměleckých textů na stránkách odborných lingvistických časopisů. In XXIX. Zborník príspevkov z XXIX. kolokvia mladých jazykovedcov (s. 124–130). Trnava: Pedagogická fakulta Trnavskej univerzity v Trnave.
SAICOVÁ ŘÍMALOVÁ, L. (2020). Laická jazykověda. Časopis pro moderní filologii, 102(1), 24–35. DOI: https://doi.org/10.14712/23366591.2020.1.2
SAICOVÁ ŘÍMALOVÁ, L. (2022). Laická stylistika. Jazyk a kultúra, 51(13), 175–186.
STEGU, M., PRESTON, D., WILTON, A. a FINKBEINER, C. (2018). Panel discussion: language awareness vs. Folk linguistics vs. Applied linguistics. Language awareness, 27(1–2), 186–196. DOI: https://doi.org/10.1080/09658416.2018.1434921
STICH, A. (2004 (1990)). Ať žije český furor orthographicus. In A. Stich, Jazykověda – věc veřejná (s. 11–19). Praha: Nakladatelství Lidové noviny.
STICH, A. (2004 1992)). Jak mluvíme a co si o tom myslíme. In A. Stich, Jazykověda – věc veřejná (s. 26–32). Praha: Nakladatelství Lidové noviny.
STICH, A. (2004 (1993)). Dokolečka dokola – o tom českém pravopisu. In A. Stich, Jazykověda – věc veřejná (s. 54–63). Praha: Nakladatelství Lidové noviny.
STICH, A. (2004 (1994)). Vavřinec Lebeda o otrhographické dobropýsebnosti. In A. Stich, Jazykověda – věc veřejná (s. 118–126). Praha: Nakladatelství Lidové noviny.
STICH, A. (2004 (1996)). Země beze jména? In A. Stich, Jazykověda – věc veřejná (s. 228–232). Praha: Nakladatelství Lidové noviny.
SVOJSÍKOVÁ, T. (2013). Přechylování cizích ženských příjmení – názory veřejnosti ve vybraných internetových diskuzích. Jazykovědné aktuality, 50(1–2), 27–41.
ŚWIERCZEWSKA, G. (2020). Językoznawstwo naiwne – próba zarysowania teorii nieeksperckiego spojrzenia na język. Poradnik Językowy, 773(6), 52–66.
ŠIMANDL, J. (1999). Insitní, in situ. Naše řeč, 82(3), 160–162.
ŠTĚPÁN, P. (2022). Výklady místních jmen na oficiálních webových stránkách obcí. Acta onomastica, 63(2), 464–482.
TEJNOR, A. (1969). Český pravopis a veřejné mínění. Naše řeč, 52(5), 265–285.
VAŇKOVÁ, I. (2007). Nádoba plná řeči. Praha: Karolinum.
VAŇKOVÁ, I. a kol. (2005). Co na srdci, to na jazyku. Praha: Karolinum.
VEČERKA, R. a kol. (2006). K pramenům slov: uvedení do etymologie. Praha: Nakladatelství
License
Copyright (c) 2025 Agata Reclik
This work is licensed under a Creative Commons Attribution-NonCommercial-NoDerivatives 4.0 International License.