Abstrakt
Článek přibližuje vybrané, hojně užívané případy v každodenní komunikaci, v nichž mluvčí z různých důvodů (nevhodnost vyjádření, společenské tabu, přílišná expresivita výrazu aj.) nevolí přímé pojmenování dotyčné skutečnosti. Nahrazuje jej s ohledem na ostatní účastníky komunikace mimo jiné vyjádřením eufemistickým (zemřel – odešel; není již mezi námi aj.), nebo různými způsoby (zejména lexikální) substituce (Já na to kašlu / dlabu / peču aj.; Já se z toho posměju; Ty kráso!), deformací pejorativního vyjádření (To mě sejří; Ty vado!), popř. nedořečením (Já se na to vyto…; On se z toho snad poto…) či vynecháním (elipsou) příslušného výrazu (Já ti jednu…).
Reference
Čechová M. a kol., 2011, Čeština – řeč a jazyk. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.
Hrdlička M. 2022, Nebyla šťastná, nebo byla nešťastná? „Bohemistyka“, 22, č. 3, s. 476–477. DOI: https://doi.org/10.14746/bo.2022.3.9
Ouředník P. 1992, Šmírbuch jazyka českého. Slovník nekonvenční češtiny. Praha: Ivo Železný.
Porák J., 1956, Aposiopese v současné češtině, „Slovo a slovesnost“, 17, č. 3, s. 132–139.
Sochová Z., Poštolková B., 1994, Co v slovnících nenajdete. Praha: Portál.
Suk J., 1993, Několik slangových slovníků. Praha: Inverze.
Vaňková I., 1996, Mlčení & řeč. Praha: Institut sociálních vztahů.
Licence
Copyright (c) 2024 Milan Hrdlička
Tato práce je licencována pod Mezinárodní licencí Creative Commons Attribution-NonCommercial-NoDerivatives 4.0.