Abstrakt
Článek přibližuje vybrané, hojně užívané případy v každodenní komunikaci, v nichž mluvčí z různých důvodů (nevhodnost vyjádření, společenské tabu, přílišná expresivita výrazu aj.) nevolí přímé pojmenování dotyčné skutečnosti. Nahrazuje jej s ohledem na ostatní účastníky komunikace mimo jiné vyjádřením eufemistickým (zemřel – odešel; není již mezi námi aj.), nebo různými způsoby (zejména lexikální) substituce (Já na to kašlu / dlabu / peču aj.; Já se z toho posměju; Ty kráso!), deformací pejorativního vyjádření (To mě sejří; Ty vado!), popř. nedořečením (Já se na to vyto…; On se z toho snad poto…) či vynecháním (elipsou) příslušného výrazu (Já ti jednu…).
Reference
ČECHOVÁ, M. a kol. (2011). Čeština – řeč a jazyk. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.
HRDLIČKA, M. (2022). Nebyla šťastná, nebo byla nešťastná? Bohemistyka, 22(3), 476–477. DOI: https://doi.org/10.14746/bo.2022.3.9
OUŘEDNÍK, P. (1992). Šmírbuch jazyka českého. Slovník nekonvenční češtiny. Praha: Ivo Železný.
PORÁK, J. (1956). Aposiopese v současné češtině. Slovo a slovesnost, 17(3), 132–139.
SOCHOVÁ, Z. a POŠTOLKOVÁ, B. (1994). Co v slovnících nenajdete. Praha: Portál.
SUK, J. (1993). Několik slangových slovníků. Praha: Inverze.
VAŇKOVÁ, I. (1996). Mlčení & řeč. Praha: Institut sociálních vztahů.
Licence
Copyright (c) 2025 Milan Hrdlička
Tato práce je licencována pod Mezinárodní licencí Creative Commons Attribution-NonCommercial-NoDerivatives 4.0.