Vyjmenovaná slova v češtině: podstata, kontext, vývoj
PDF (Čeština)

Słowa kluczowe

psací soustava
pravopis
vyjmenovaná slova

Jak cytować

Adam, R. (2022). Vyjmenovaná slova v češtině: podstata, kontext, vývoj . Bohemistyka, 22(1), 3–19. https://doi.org/10.14746/bo.2022.1.1

Abstrakt

Příspěvek vymezuje místo tzv. vyjmenovaných slov v českém pravopise a popisuje historický proces ustavování seznamů vyjmenovaných slov v českých mluvnicích a pravopisných příručkách v první polovině 19. století. Problematiku zasazuje do obecnějšího kontextu teorie českého pravopisu, včetně rozlišování pravidel pro zápis slov/morfémů domácích vs. přejatých.

https://doi.org/10.14746/bo.2022.1.1
PDF (Čeština)

Bibliografia

Filcík J. N. J., 1823, Pravidla dobropísemnosti české, kterážto sebral, v pořádek uvedl, mnohými příklady vysvětlil a v roku školním 1822 svým žákům přednesl Jan Nep. Jozef Filzig, učitel farní školy v Chrasti. Hradec Králové. Vydání první.

Hanka V., 1839, Pravopis český. Praha. Vydání páté.

Kampelík F. C., 1842, Čechoslovan čili Národní jazyk v Čechách, na Moravě, ve Slezsku a Slovensku. Praha. Vydání první.

Kampelík F. C., 1845, Pravopis českoslovanské řeči co příruční knižka se mnohými příklady pro učitele, pěstouny, rodiče ku prospěchu mládeže tak sestavený, aby se mu snadným způsobem důkladně naučiti mohla [...] dílek I. Praha. Vydání první.

Malý J., 1845, Krátká mluvnice česká pro Čechy. Praha. Vydání první.

Nejedlý J., 1830, Lehrbuch der böhmischen Sprache für Böhmen. Praha. Vydání čtvrté, rozšířené.

Pařízek A., 1812, Pravidla české dobropisebnosti praktickými příklady vysvětlená, pro učitele českých škol, zvlášť pak pro kandidáty ouřadu učitelského.

Praha. Vydání první.

Šembera A. V., 1841, Böhmische Rechtschreibung. Olomouc. Vydání první.

Šmitt J. E., 1816, Gramatika česká nebo Učení, jak se česká slova uchylovati, spojovati a psáti mají, veskrz s vybranými příklady vysvětlené jako užitečná

mateřčiny vědomost i potřebná příprava české mládeže k naučení cizích řečí. Praha. Vydání první.

Adam R., 2017, »Tácy« a »skici«: o tzv. měkkých a tvrdých souhláskách. In R. Adam a kol., O jazyce bez hranic a další zajímavosti ze současného zkoumání češtiny (39–43). Praha: Nakladatelství Lidové noviny.

Beneš M., 2013, Grafémika a česká grafická soustava. In O. Uličný, M.Prošek (eds.), Studie k moderní mluvnici češtiny 5. K české fonetice a pravopisu (122–138). Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.

Beneš M., Smejkalová K., 2013, Úvahy nad současným českým pravopisem. In O. Uličný, M. Prošek (eds.), Studie k moderní mluvnici češtiny 5. K české fonetice a pravopisu (169–187). Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.

Brabcová R. a kol., 1990, Didaktika českého jazyka. Praha: SPN.

Cvrček V., 2010, Psací soustava. In V. Cvrček a kol., Mluvnice současné češtiny 1.Jak se píše a jak se mluví. Praha: Karolinum, s. 317–336.

Čejk a M., Šlosar D., Nechutová J. (eds.), 1991, Gramatika česká Jana Blahoslava. Brno: Masarykova univerzita v Brně.

Daneš F., Dokul i l M., Hausenblas K., Váhala F., 1958, Píšeme podle nových Pravidel. Praha: Orbis.

Eisenberg P., 1983, Orthographie und Schriftsystem. In K. B. Günther, H. Günther (eds.), Schrift, Schreiben, Schriftlichkeit. Tübingen: Niemeyer, s. 41–68.

Hájková E., 2019, Vyjmenovaná slova. „Didaktické studie” 11, s. 81–91.

Havránek B., Weingart M., 1932, Obecné zásady pro kulturu jazyka. In Spisovná čeština a jazyková kultura. Praha: Melantrich, s. 245–258.

Hlavsa Z. a kol., 2005, Pravidla českého pravopisu. Praha: Academia.

Hradilová D., 2018, K prezentaci vyjmenovaných slov v některých učebnicích českého jazyka. „Didaktické studie” 10, s. 132–144.

Hume R., 2004, Ptáci Evropy. Praha: Knižní klub.

Koupil O., 2015, Grammatyka Cžeska: mluvnice češtiny v 16. až 19. století. Praha: Akropolis.

Kučera K., 1998, Vývoj účinnosti a složitosti českého pravopisu od konce 13. do konce 20. století. „Slovo a slovesnost” 59, s. 178–199.

Martincová O. a kol., 2004, Pravidla českého pravopisu. Školní vydání včetně Dodatku. Praha: Fortuna.

Pleskalová J., Kosek P., 2017a, Spřežkový pravopis. In P. Karlík, M. Nekula, J. Pleskalová (eds.), Nový encyklopedický slovník češtiny. Online: https://www.czechency.org/slovnik/SPŘEŽKOVÝ PRAVOPIS.

Pleskalová J., Kosek P., 2017b, Obrozenský pravopis. In P. Karlík, M. Nekula, J. Pleskalová (eds.), Nový encyklopedický slovník češtiny. Online: https://www.czechency.org/slovnik/OBROZENSKÝ PRAVOPIS.

Pravdová M., Svobodová I. (eds.), 2014, Akademická příručka českého jazyka. Praha: Academia.

Sedláče k M., 1986, K základním otázkám interpunkce v češtině. „Naše řeč” 69, s. 121–132.

Sgall P., 1994, Lingvistický pohled na český pravopis. „Slovo a slovesnost” 55, s. 168–177, 270–286.

Sgall P., Novák P., 1964, K racionalizaci českého pravopisu. „Slovo a slovesnost” 25, s. 126–135.

Starý Z., 1992, Psací soustavy a česká jota s ypsilonem. In Přednášky z XXXII. běhu Letní školy slovanských studií. Praha: FF UK, s. 81–100.

Styblík V., Čechová M., Hauser P., Hošnová E., 2004, Základní mluvnice českého jazyka. Praha: SPN.

Šlosar D., Večerka R., Dvořák J., Malčík P., 2009, Spisovný jazyk v dějinách české společnosti. Brno: Host.

Uličný O., 2006, K teoretickým otázkám grafické adaptace přejatých slov v češtině. In Jazyk – jazykověda – komunikace. Slavica Pragensia XXXVIII. Praha: Karolinum, s. 292–295.

Uličný O., 2013, K teorii českého pravopisu. In O. Uličný, M. Prošek (eds.), Studie k moderní mluvnici češtiny 5. K české fonetice a pravopisu. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, s. 119–121.

Uličný O., 2017, Český pravopis. In P. Karlík, M. Nekula, J. Pleskalová (eds.), Nový encyklopedický slovník češtiny. Onbline: https://www.czechency.org/slovnik/ČESKÝ PRAVOPIS.

Vachek J., 1933, Český pravopis a struktura češtiny. „Listy filologické” 60, s. 288–319.