Jména činitelská (nomina agentis) ve Slovníku česko-německém Josefa Jungmanna
PDF (Čeština)

Ключевые слова

čeština
slovotvorný typ
slovník
činitelská jména
formant

Как цитировать

Makedonska, E. (2026). Jména činitelská (nomina agentis) ve Slovníku česko-německém Josefa Jungmanna . Bohemistyka, 26(1), 125–142. https://doi.org/10.14746/bo.2026.1.8

Аннотация

Činitelské názvy osob představují velmi početnou skupinu substantiv. V centru naší pozornosti je tvoření činitelských jmen (nomina agentis) na materiálu ze Slovníku česko-německého Josefa Jugmanna (JS). Analýza excerpovaného materiálu je na základě onomaziologické teorie českého lingvisty M. Dokulila. V souladu s touto teorií útvary jsou uspořádany podle slovotvorných typů (ST). Nejčetněji jsou v JS představeny slovotvorné typy s příponou -tel a -č, dále pak slovotvorné typy s příponou -ník a -ce.

https://doi.org/10.14746/bo.2026.1.8
PDF (Čeština)

Библиографические ссылки

BAJEC, A. (1950). Besedotvorje slovenskega jezyka, I. Lubljana: Slovenska akademija.

ČERMÁK, Fr. (1990). Syntagmatika a paradigmatika českého slova, II. Morfologie a tvoření slov. Praha: UK.

DOKULIL, M. (1956). Některé typy názvů osob podle činnosti v českém jazyce. Naše řeč, 39, 59–75, 123–146.

DOKULIL, M. a kol. (1967). Tvoření slov v češtině. Odvozování podstatných jmen. Praha: ČSAV

GALABOV, I. (1968). Nastavkata -teľü i vaprosat za starite ezikovi vrazki na praslavjanski. Izvestiya na Instituta po balgarski ezik, 16, 55–63.

HAUSER, P. (1978). Tvoření podstatných jmen v době národního obrození. Brno: Universita J. E. Purkyně.

KRAVČUK, R. V. (1957). K istorii sufixa -č v češskom jazyke (XIV–XVI vv.). Studia Slavica, 3, 261–277.

LEKOV, I. (1958). Slovoobrazovatelni sklonnosti na slavjanskite ezici. Sofia: Izd. BAN.

MACHEK, V. (1927). Nejstarší skupina slovanských jmen s příponou -tel. Listy filologické, 54, 233–238.

MACHEK, V. (1968). Etymologický slovník jazyka českého. Praha: Academia.

MČ I. (1986). Mluvnice češtiny, díl I. Praha: Academia.

SŁAWSKI, Fr. (1963). Słowotwórstwo bułgarskie na tle prasłowiańskim. In Z polskich studiow slawistycznych (seria 2, s. 79–91). Warszawa.

ŠLOSAR, D. (1982). Vývoj deverbálních substantiv s konkrétním významem v češtině. Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity A, 30, 131–142.

TRÁVNÍČEK, Fr. (1949). Mluvnice spisovné češtiny. Praha: Vyd. Melantrich.

VONDRÁK, W. (1906). Vergleichende Slawische Grammatik, I, II. Göttingen.

ZUBATÝ, J. (1945). Studie a články. I–II 1945–1949. Praha: Vyd. Česká akademie věd a umění.