Аннотация
Tato studie představuje teologicko-filozofické učení o člověku podle filozofa, teologa, kněze a pedagoga Dominika Pecky a zabývá se aplikací Peckova pojetí lidské bytosti v jeho autorské umělecké tvorbě. Předkládá základní tezi odpovídající na otázku, kdo je to člověk, jíž se Pecka věnuje ve svých teologicko-filozofických spisech. Tuto tezi pak studie odkrývá v prózách, které jsou analyzovány prizmatem Peckovy teologicko-filozofické antropologie. Tematická analýza zahrnuje všechny autorovy prózy, tudíž nabízí komplexní pohled na Peckovo prozaické dílo z hlediska jeho antropologické filozofie vycházející z novotomismu.
Библиографические ссылки
PECKA, D. (1927). Člověčenství naše: povídky. Jihlava: nákladem vlastním.
PECKA, D. (1932). Jarní sonata: román. Olomouc: Družina literární a umělecká.
PECKA, D. (1935b). Světla na moři. Brno: Akord.
PECKA, D. (1938). Assunta: román. Brno: Dědictví sv. Cyrila a Metoděje.
PECKA, D. (1940). Matka Boží v Trní. Olomouc: Družina literární a umělecká.
PECKA, D. (1946). Neviditelný prsten: román. Praha: Vyšehrad.
PECKA, D. (1948). Kamarádka: román. Praha: Vyšehrad.
PECKA, D. (1933). Svatí a lidé. Praha: Ústředí katolického studentstva.
PECKA, D. (1935a). Tajemství života: aforismy. Praha: Ústředí katolického student- stva.
PECKA, D. (1936). Smysl člověka. Brno: Akord.
PECKA, D. (1939). Tvář člověka. Brno: Akord.
PECKA, D. (1944). Ze zápisníku starého profesora. Praha: Vyšehrad.
PECKA, D. (1947a). Škola a život. Frýdek: Exerciční dům.
PECKA, D. (1947b). Umění žíti: katolická mravouka. Praha: Vyšehrad.
PECKA, D. (1969a). Cesta k pravdě: základní otázky náboženské. Praha: Vyšehrad.
PECKA, D. (1969b). Člověk a dějiny. Praha: Vyšehrad.
PECKA, D. (1969c). Člověk a technika. Praha: Vyšehrad.
PECKA, D. (1970). Člověk: filozofická antropologie I. Řím: Křesťanská akademie.
PECKA, D. (1994). Starý profesor se hlásí o slovo. Český Těšín: Cor Jesu.
PECKA, D. (1998). Světlo a život. Svitavy: Trinitas.
PECKA, D. (2018). Moudrost pana profesora Dominika Pecky. Brno: Cesta.
BÍLEK, P. A. (2003). Hledání jazyka interpretace k modernímu prozaickému textu. Brno: Host.
FOŘT, B. (2005). Úvod do sémantiky fikčních světů. Brno: Host.
GABRIEL, J., NOVÝ, L. a ZOUHAR, J. (ed.). (1995). Česká filozofie ve 20. století I: směry, osobnosti, problémy. Brno: Vydavatelství Masarykovy univerzity.
HODROVÁ, D. (1993). Román zasvěcení. Jinočany: H & H.
HUSÁK, P. (2012). Osobnost Dominika Pecky: vývoj pojetí kněžství v prostředí českého katolicismu ve 20. století. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury.
INGARDEN, R. (1967). O poznávání literárního díla. Praha: Československý spisovatel.
JEMELKA, P. (1996). Příroda, technika a člověk v díle Dominika Pecky. Filozofický časopis 44(6), 937–942.
KOTEN, J. (2020). Poetika narativního komentáře. Rétorický vypravěč v české literatuře. Brno: Host.
PETRŮ, E. (2000). Úvod do studia literární vědy. Olomouc: Rubico.
PUTNA, M. C. (2003). Jaroslav Durych. Praha: Torst.
PUTNA, M. C. (2010). Česká katolická literatura v kontextech. 1918–1945. Praha: Torst.
ŘÍDKÝ, A. a ŘÍDKÁ, A. (1995). Prof. Dominik Pecka. 1895–1995. Čejkovice: Farní úřad Čejkovice.
SEKANINOVÁ, M. (2000). Beletrie Dominika Pecky. Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity, V. Řada literárněvědná bohemistická 44(3), 2000, 69–79.
Лицензия
Copyright (c) 2026 Klára Březinová
Это произведение доступно по лицензии Creative Commons «Attribution-NonCommercial-NoDerivatives» («Атрибуция — Некоммерческое использование — Без производных произведений») 4.0 Всемирная.