Z etymologii polskiej (2): rozgardiasz
PDF

Słowa kluczowe

Polish language
lexis
etymology
rozgardiasz

Jak cytować

Fałowski, A. (2023). Z etymologii polskiej (2): rozgardiasz. Slavia Occidentalis, (80/1), 43–54. https://doi.org/10.14746/so.2023.80.4

Abstrakt

The article is devoted to the word rozgardiasz (hurly-burly) well-known in general Polish. Its chronology, semantic development, geography, and etymology are presented in a detailed and systematic way. It has been recognised as a Polish-Latin hybrid and a manifestation of the word-forming invention of Jan Mączyński, the author of the Latin-Polish Dictionary from 1564. The word’s forming structure and etymology are not entirely clear. In all probability, three constituent elements can be identified: *roz- + -gard- + -‘as(z), where the initial segment roz- should be interpreted as a prefix with the meaning ‘to break with something, to depart from something, to negate something’, the central segment -gard- can be referred, most likely, to garda [guard], gardość, gardać, gardzić [to despise], hardy [impertinent], hardość [impertinence] etc., with a lexical meaning ‘splendour, superfluity, debauchery, choosiness in eating and drinking’. Most problematic is the interpretation of the final component -‘as(z) which seems to be a nonnative element, probably Latin. This is indicated by the graphic combination -dia-, alien to the Polish language and characteristic of Latin, assimilated on Polish soil as -dyja-, i.e. rozgardyja(s), cf. dialectal rozgardyjo, ozgardyja, ṷozgardyjo, etc. In Latin, -as is the acc. ending of pl. of feminine nouns like discordia, lūxuria, pl. dēliciae, epulae, īnsidiae, cf. Latin discordias prōdūcere (discordia ‘discord, feud’), dēlicias facere (dēliciae pl. ‘sensual pleasures, amusements, amusements, superfluities, delights, enjoyments’), alicuie pulas dare, oculis epulas dare (epulae pl. ‘dishes, dishes; feast, feast’), īnsidias struere (īnsidiae’ intrigues, scheming, deceit’). In the phrase rozgardias(z) stroić, the noun occurs in the accusative. If we assume that this is a copy of the Latin acc. pl. of feminine nouns, then the literal meaning of the conjunction r. stroić should be interpreted as a repeated, recurring activity, i.e. ‘to arrange sensual delights, debauched amusements, games, frolics, luxuries, pleasures; to hold feasts, debauched and sumptuous feasts, with an abundance of exquisite and fanciful food, an excess of the finest liquors and the presence of other carnal pleasures’. This corresponds semantically with the synonymous verbs używać, bonować cited by J. Mączyński. It would also have to be assumed that over time, the acc. pl. of a feminine noun abstracted from the substantive-verbal construction as a masculine noun and began to live its own life. This conception of the genesis of the lexeme in question, although very attractive and internally coherent, is, however, unable to transcend the limits of an academic hypothesis.

https://doi.org/10.14746/so.2023.80.4
PDF

Bibliografia

Bandtkie: Bandtkie J.S., 1806, Słownik dokładny języka polskiego i niemieckiego do podręcznego używania dla Polaków i Niemców, Wrocław.

EJP: Urbańczyk S., Kucała M. (red.), 1999, Encyklopedia języka polskiego, Wrocław.

ESUM: Meľnyčuk O. (red.), 1982-2012, Etymolohičnyj slovnyk ukrajins’koji movy, t. I-VI, Kyjiv.

Grimm: Deutsches Wörterbuch von Jacob Grimm und Wilhelm Grimm, Leipzig 1854-1961; https://woerterbuchnetz.de/?sigle=DWB#1 (12.12.2022).

Hałas: Halas B.K., 1995, F.S. Šymkevyč, jak leksykohraf i ukrajins’ke slovnykarstvo, kinec’ XVIII – počatok XX st., Užhorod.

Hrinczenko: Hrinčenko B., 1907-1909, Slovar’ ukrajins’koji movy, t. I-IV, Kyjiv.

Linde: Linde S.B., 1807-1814, Słownik języka polskiego, t. I-VI, Warszawa.

KEWTS: Stachowski M., 2019, Kurzgefasstes etymologisches Wörterbuch der türkischen Sprache, Kraków. DOI: https://doi.org/10.12797/9788381381581

Kotlarewski: Kotljarevs’kyj I.P., 1955, Еnejida, Kyjiv.

Králik: Králik Ľ., 2015, Stručný etymologický slovník slovenčiny, Bratislava.

KSGP: Kartoteka Słownika gwar polskich, https://rcin.org.pl/dlibra/publication/37156?language=en (16.12.2022).

KSJP XVII-XVIII: Kartoteka Słownika języka polskiego XVII i 1. połowy XVIII wieku, https://www.rcin.org.pl/dlibra/publication/20029?language=en (16.12.2022).

Lexer: Lexer M., 1974, Mittelhochdeutsches Handwörterbuch, B. I-III, Stuttgart, https://woerterbuchnetz.de/?sigle = Lexer#2 (12.12.2022).

Lübben: Lübben A., 1980, Mittelniederdeutsches Handwörterbuch, Darmstadt.

Machek: Machek V., 1968, Etymologický slovník jazyja českého, Praha.

Nimczuk: Nimčuk V.V. (ed.), 1966, P. Bilec’kyj-Nosenko, Slovnyk ukrajins’koji movy, Kyjiv.

Olesch: Olesch R. (ed.), 1971, Mączyński I., Lexicon Latino-Polonicum, Bölau Verlag Köln Wien.

PSEMań: Mańczak W., 2017, Polski słownik etymologiczny, Kraków.

Red’ko: Red’ko J., 2007, Slovnyk sučasnych ukrajins’kych prizvyšč u dvoch tomach, t. I-II, L’viv.

Rymut: Rymut K., 1991, Nazwiska Polaków, Wrocław.

SEBań: Bańkowski A., 2000, Etymologiczny słownik języka polskiego, t. I-II, Warszawa, t. III. Etymologiczny słownik mowy polskiej, 2014, Częstochowa.

SEBor: Boryś W., 2005, Słownik etymologiczny języka polskiego, Kraków.

SEBr: Brückner A., 1927, Słownik etymologiczny języka polskiego, Kraków.

SEJL: Smoczyński W., 2007, Słownik etymologiczny języka litewskiego, Wilno.

SEPP: Fałowski A., 2022, Słownik etymologiczny polszczyzny potocznej PWN, Warszawa.

SGP: Karaś M., Reichan J. (red.), 1979-, Słownik gwar polskich, t. I-, Wrocław.

SJPDor: Doroszewski W. (red.), 1958-1969, Słownik języka polskiego, t. I-XI, Warszawa, https://doroszewski.pwn.pl/haslo/rozgardiasz/ (6.12.2022).

SPXVI: Mayenowa M.R., Pepłowski F. (red.), 1966-, Słownik polszczyzny XVI wieku, t. I-, Wrocław.

SSN: Ripka I. (red.), 1994-, Slovník slovenských nárečí, d. I-, Bratislava.

Sstp.: Urbańczyk S. (red.), 1953-2002, Słownik staropolski, t. I-XI, Warszawa.

SUM: Slovnyk ukrajins’koji movy, 1970-1980, t. I-XI, Kyjiv.

SWJP: Dunaj B. (red.), 1996, Słownik współczesnego języka polskiego, Warszawa.

WSJP: Żmigrodzki P. (red.), Wielki słownik języka polskiego PAN, https://wsjp.pl/index.php?pwh=0 (16.12.2022), https://wsjp.pl/haslo/podgląd/62549/rozgardiasz (7.12.2022).

SWil: Orgelbrand O. (ed.), 1861, Słownik języka polskiego, Wilno.

SW: Karłowicz J., Kryński A., Niedźwiecki W. (red.), 1900-1927, Słownik języka polskiego, t. I-VIII, Warszawa.

TRS: Osmanov M.M. (red.), 1966, Tatarsko-russkij slovar’, Moskva.

Werchratski: Verchratskyj I., 1902, Pro hovir halyc’kych lemkiv, Ľviv.

WSRP: Mirowicz A., Dulewicz I., Grek-Pabisowa I., Maryniak, 1970, Wielki słownik rosyjsko-polski, t. I-II, Warszawa–Moskwa.

WSWP: Reychman J. (red.), 1980, Wielki słownik węgiersko-polski, Warszawa.

WTSSUM: Busel V. (red.), 2001, Velykyj tlumačnyj slovnyk sučasnoji ukrajins’koji movy, Kyjiv–Irpin’.

Żelechowski: Želechivs’kyj J., Nediľs’kyj S., 1886, Malorusko-nimec’kyj slovar, t. I-II, Ľviv.

Danylenko L., 2020, Ukrajins’kyj pantelyk ta joho recepcija u slov’jans’kych movach (do pochodžennja frazeolohizmu zbyty z pantelyku), „Slavia Orientalis” LXIX/2, s. 319-334).

Sławski F., 1976, Zarys słowotwórstwa prasłowiańskiego, w: Słownik prasłowiański, t. II, Wrocław, s. 13-60.