Słowa kluczowe
architektonika
synchronní scéna
přírodní kulisa
dynamická rekvizita
deviační moment
intrikánka
blíženci
anticipant
konvergentní princip
Jak cytować
Abstrakt
Karolína Světlá ve svém posledním románě Nemodlenec (1878) klade důraz na výstavbu textu, zdůrazňuje jeho střed a kulminaci. Vedle celkového rozvržení použí- vá prozaička synchronní scény, přírodní kulisy, dynamické rekvizity a deviačního momentu. Z typologie postav uplatňuje figuru intrikána, anticipanta a blíženců. Celý román je vystavěn na konvergentním principu. Morfologické příbuzenství s Karlem Sabinou, Aloisem Jiráskem a Jakubem Arbesem.
Bibliografia
Čech Leander, 1907, Karolína Světlá (Obraz literárně historický), Telč: Emil Šolc.
Krásnohorská Eliška, 1880, Dvě básnířky lidu, Časopis Musea Království českého LIV, s. 262.
Řepková Marie, 1977, Vypravěčské umění Karolíny Světlé. Ústí nad Labem: Severočeské nakladatelství.
Říha Ivo, 2012, Možnosti četby. Červený Kostelec: Pavel Mervart.
Sabina Karel, 1953, O literatuře. Praha: Československý spisovatel.
Světlá Karolína, 1947, Nemodlenec. In: Dílo Karoliny Světlé, sv. 6. Praha: Druž- stvo Nová Osvěta.
Všetička František, 1993, Jakub Arbes. Praha: Pražská imaginace.
Všetička František, 2017, Slovesné sondy. Jinočany: H&H.
Licencja
Prawa autorskie (c) 2020 František VŠETIČKA
Utwór dostępny jest na licencji Creative Commons Uznanie autorstwa – Użycie niekomercyjne – Bez utworów zależnych 4.0 Międzynarodowe.