Abstrakt
V případě predikátu, který tvoří sponové sloveso být a jméno v nominativu, dochází k situacím, kdy je v komunikaci možná dvojí shoda predikátového slovesa v minulém čase, a to buď se jménem v roli subjektu (Ten film byl pohádka), nebo se jménem, kteří tvoří verbonominální predikát (Ten film byla pohádka). Z důvodu snadnějšího odlišení gramatické role obou jmen se zejména v odborném textu a v publicistice ponechá jméno v subjektu v nominativu a „přísudkové jméno“ figuruje v instrumentálu.
Bibliografia
Grepl M., Karlík P., 1986, Skladba spisovné češtiny, Praha: Státní pedagogické nakladatelství.
Hrdlička M., 2011, Nominativ, [in:] J. Hasil, M. Hrdlička (eds.), Psáno do oblak, Praha: Karolinum, s. 299–305.
Licencja
Prawa autorskie (c) 2018 Milan Hrdlička
Utwór dostępny jest na licencji Creative Commons Uznanie autorstwa – Użycie niekomercyjne – Bez utworów zależnych 4.0 Międzynarodowe.