Divil se babiččinu důchodu

Main Article Content

Milan Hrdlička

Abstrakt

Ve formách českých přídavných jmen přivlastňovacích nalézáme řadu nářečních variant. V běžné komunikaci dochází k tomu, že mluvčí často nahrazují smíšené skloňování (vzor otcův) deklinací složenou (vzor dobrý). Článek upozorňuje na skutečnost, že se v dativu singuláru někdy objevuje v případě přivlastňování ženskému posesorovi ve spojení s podstatnými jmény rodu mužského a středního kolokviální koncovka -ě (Divil se babiččině důchodu) namísto spisovné koncovky -u (Divil se babiččinu důchodu). Na tuto skutečnost ale upozorňuje pouze minimum českých gramatik.

Downloads

Download data is not yet available.

Article Details

Jak cytować
Hrdlička, M. (2018). Divil se babiččinu důchodu. Bohemistyka, (3), 266-269. https://doi.org/10.14746/bo.2017.3.5
Dział
ZE ZJAWISK WSPÓŁCZESNEGO JĘZYKA CZESKIEGO

Referencje

  1. Bělič J., 1972, Nástin české dialektologie, Praha: Státní pedagogické nakladatelství.
  2. Cvrček V. a kol., 2010, Mluvnice současné češtiny 1. Jak se píše a jak se mluví, Praha: Karolinum.
  3. Čechová M. a kol., 1996, Čeština – řeč a jazyk, Praha: Institut sociálních vztahů.
  4. Čeština všední i nevšední, 1972, Praha: Academia.
  5. Havránek B., Jedlička A., 1981, Česká mluvnice, Praha: Státní pedagogické nakladatelství.
  6. Mluvnice češtiny 2, 1986, Praha: Academia.
  7. Příruční mluvnice češtiny, 1995, Praha: Nakladatelství Lidové noviny.
  8. Šmilauer Vl., 1972, Nauka o českém jazyku, Praha: Státní pedagogické nakladatelství.
  9. Štícha F., 2013, Akademická gramatika spisovné češtiny, Praha: Academia.