Divil se babiččinu důchodu
Main Article Content
Abstrakt
Ve formách českých přídavných jmen přivlastňovacích nalézáme řadu nářečních variant. V běžné komunikaci dochází k tomu, že mluvčí často nahrazují smíšené skloňování (vzor otcův) deklinací složenou (vzor dobrý). Článek upozorňuje na skutečnost, že se v dativu singuláru někdy objevuje v případě přivlastňování ženskému posesorovi ve spojení s podstatnými jmény rodu mužského a středního kolokviální koncovka -ě (Divil se babiččině důchodu) namísto spisovné koncovky -u (Divil se babiččinu důchodu). Na tuto skutečnost ale upozorňuje pouze minimum českých gramatik.
Downloads
Download data is not yet available.
Article Details
Jak cytować
Hrdlička, M. (2018). Divil se babiččinu důchodu. Bohemistyka, (3), 266-269. https://doi.org/10.14746/bo.2017.3.5
Numer
Dział
ZE ZJAWISK WSPÓŁCZESNEGO JĘZYKA CZESKIEGO
Ten utwór jest dostępny na licencji Creative Commons Uznanie autorstwa - Bez utworów zależnych 4.0 Międzynarodowe.
Referencje
- Bělič J., 1972, Nástin české dialektologie, Praha: Státní pedagogické nakladatelství.
- Cvrček V. a kol., 2010, Mluvnice současné češtiny 1. Jak se píše a jak se mluví, Praha: Karolinum.
- Čechová M. a kol., 1996, Čeština – řeč a jazyk, Praha: Institut sociálních vztahů.
- Čeština všední i nevšední, 1972, Praha: Academia.
- Havránek B., Jedlička A., 1981, Česká mluvnice, Praha: Státní pedagogické nakladatelství.
- Mluvnice češtiny 2, 1986, Praha: Academia.
- Příruční mluvnice češtiny, 1995, Praha: Nakladatelství Lidové noviny.
- Šmilauer Vl., 1972, Nauka o českém jazyku, Praha: Státní pedagogické nakladatelství.
- Štícha F., 2013, Akademická gramatika spisovné češtiny, Praha: Academia.