Divil se babiččinu důchodu
PDF (Čeština)

Słowa kluczowe

přídavné jméno přivlastňovací
skloňování
dativ singuláru
úzus
kodifikace

Jak cytować

Hrdlička, M. (2018). Divil se babiččinu důchodu. Bohemistyka, 17(3), 266–269. https://doi.org/10.14746/bo.2017.3.5

Abstrakt

Ve formách českých přídavných jmen přivlastňovacích nalézáme řadu nářečních variant. V běžné komunikaci dochází k tomu, že mluvčí často nahrazují smíšené skloňování (vzor otcův) deklinací složenou (vzor dobrý). Článek upozorňuje na skutečnost, že se v dativu singuláru někdy objevuje v případě přivlastňování ženskému posesorovi ve spojení s podstatnými jmény rodu mužského a středního kolokviální koncovka -ě (Divil se babiččině důchodu) namísto spisovné koncovky -u (Divil se babiččinu důchodu). Na tuto skutečnost ale upozorňuje pouze minimum českých gramatik.
https://doi.org/10.14746/bo.2017.3.5
PDF (Čeština)

Bibliografia

Bělič J., 1972, Nástin české dialektologie, Praha: Státní pedagogické nakladatelství.

Cvrček V. a kol., 2010, Mluvnice současné češtiny 1. Jak se píše a jak se mluví, Praha: Karolinum.

Čechová M. a kol., 1996, Čeština – řeč a jazyk, Praha: Institut sociálních vztahů.

Čeština všední i nevšední, 1972, Praha: Academia.

Havránek B., Jedlička A., 1981, Česká mluvnice, Praha: Státní pedagogické nakladatelství.

Mluvnice češtiny 2, 1986, Praha: Academia.

Příruční mluvnice češtiny, 1995, Praha: Nakladatelství Lidové noviny.

Šmilauer Vl., 1972, Nauka o českém jazyku, Praha: Státní pedagogické nakladatelství.

Štícha F., 2013, Akademická gramatika spisovné češtiny, Praha: Academia.