Divil se babiččinu důchodu
Okładka czasopisma Bohemistyka, tom 17, nr 3, rok 2017
PDF (Čeština)

Słowa kluczowe

přídavné jméno přivlastňovací
skloňování
dativ singuláru
úzus
kodifikace

Jak cytować

Hrdlička, M. (2018). Divil se babiččinu důchodu. Bohemistyka, 17(3), 266–269. https://doi.org/10.14746/bo.2017.3.5

Abstrakt

Ve formách českých přídavných jmen přivlastňovacích nalézáme řadu nářečních variant. V běžné komunikaci dochází k tomu, že mluvčí často nahrazují smíšené skloňování (vzor otcův) deklinací složenou (vzor dobrý). Článek upozorňuje na skutečnost, že se v dativu singuláru někdy objevuje v případě přivlastňování ženskému posesorovi ve spojení s podstatnými jmény rodu mužského a středního kolokviální koncovka -ě (Divil se babiččině důchodu) namísto spisovné koncovky -u (Divil se babiččinu důchodu). Na tuto skutečnost ale upozorňuje pouze minimum českých gramatik.
https://doi.org/10.14746/bo.2017.3.5
PDF (Čeština)

Bibliografia

Bělič J., 1972, Nástin české dialektologie, Praha: Státní pedagogické nakladatelství.

Cvrček V. a kol., 2010, Mluvnice současné češtiny 1. Jak se píše a jak se mluví, Praha: Karolinum.

Čechová M. a kol., 1996, Čeština – řeč a jazyk, Praha: Institut sociálních vztahů.

Čeština všední i nevšední, 1972, Praha: Academia.

Havránek B., Jedlička A., 1981, Česká mluvnice, Praha: Státní pedagogické nakladatelství.

Mluvnice češtiny 2, 1986, Praha: Academia.

Příruční mluvnice češtiny, 1995, Praha: Nakladatelství Lidové noviny.

Šmilauer Vl., 1972, Nauka o českém jazyku, Praha: Státní pedagogické nakladatelství.

Štícha F., 2013, Akademická gramatika spisovné češtiny, Praha: Academia.