Słowa kluczowe
faustovský mýtus
žánrová neurčitost
stylový modus a modalita
narativní komentáře
Jak cytować
Abstrakt
Analýza a interpretace souboru pěti krátkých próz Petra Stančíka, které nazývá pověstmi, spojuje příběh o Faustovi, jeho pražském domu s dírou do stropu, stojícím na Novém Městě pražském. Najdeme v nich plno záhad, tajemství a překvapujících souvislostí. Látka se šířila ústní tradicí podobně jako mýty a legendy, pověsti a byla mnohokrát zpracovávána románově, dramaticky, filmově podle toho, kdy vznikala a z které perspektivy byly postavy a zápletky viděny. Stančík se rozhodl převyprávět faustovský mýtus pro mládež, propojit zábavu s ponaučením až mravokárností. Ve studii se zmiňuje žánrová rozkolísanost, která souvisí nejen s jeho oblíbenou inklinací k subžánrům, k prolínání historie s fantastickými momenty a vizualitou fikčních narativů. Aplikuje se v ní také termín modus a tzv. modalita, která v širších kulturních kontextech podtrhuje tragičnost a osudovost faustovského obcování s ďábelským pokušením. Stranou nezůstává ani autorova poetika narativních komentářů, které vedou k úvahám nad přítomností autorského subjektu v literárním díle.
Bibliografia
Stančík Petr, Miklínová Galina, Faustův dům a díra do stropu. Edice Pražské legendy. Praha: Meander, 2021.
Bílek P. A., 2003, Hledání jazyka interpretace: K modernímu prozaickému textu, Brno: Host.
Doležel L., 1993, Narativní způsoby v české literatuře, Praha: Český spisovatel.
Genette G., 2005, Metalepsa: od figúry k fikcii, Bratislava, Kaligram.
Hodrová D., 1989, Hledání románu. Kapitoly z historie a typologie žánru, Praha: Československý spisovatel.
Hodrová D. a kol., 1997, Poetika míst. Kapitoly z literární tematologie, Praha: H&H.
Hodrová D., 2006, Citlivé město (eseje z mytopoetiky), Praha: Akropolis.
Hrtánek P., Antoš M. a kol., 2017, Přízraky a masky. Gotický modus v české postmoderní próze, Ostrava: FF OU.
Hrtánek P., Antoš M. , 2022, Odstíny a tóny. K modalitám románových obrazů 20. století v novější české próze, Ostrava: FF OU, s. 128–131.
Iser W., 2001, Apelová struktura textů. Nedourčenost jako podmínka účinku literární prózy. In M. Sedmidubský, M. Červenka, I. Vízdalová (eds). Čtenář jako výzva. Výbor z prací Kostnické školy recepční estetiky, Brno: Host, s. 39–61.
Jonson M., 1987, The Body in the Mind: The Bodily Basis of Meaning. Imagination, and Reason, Chicago: University of Chicago Press. https://doi.org/10.7208/chicago/9780226177847.001.0001 DOI: https://doi.org/10.7208/chicago/9780226177847.001.0001
Klimeš J., 2015, Hledání významu v umělecké narativní ilustraci, Brno: FF Masarykova univerzita. https://doi.org/10.5817/CZ.MUNI.M210-8059-2015 DOI: https://doi.org/10.5817/CZ.MUNI.M210-8059-2015
Kopáč R., 2022, Petr Stančík připomíná, že chamtivost škodí zdraví, „iDnes.cz” 12. 2.
Koten J., 2020, Poetika narativního komentáře. Rétorický vypravěč v české literatuře, Brno: Host.
Matoušek P. (ed.), 2018, Nejlepší knihy dětem. Výběr z českých knih pro děti a mládež 2017/2018, Praha: SKIP a Česká sekce IBBY, s. 22–23.
Novák R., 2021, Nové pověsti české aneb hodně naředěný sirup, „Host” 37, č. 7, s. 64–65.
Pospíšil I., 1998, Genologie a proměny literatury, Brno: Masarykova univerzita.
Siwek Macáková M., 2022, Faustův dům a díra do stropu, „Iliteratura.cz” 21. 4.
Šidák P., 2013, Úvod do studia genologie. Teorie literárního žánrů a žánrová krajina, Praha: Akropolis.
Šidák P., 2017, Pojem »modus« a genologická taxonomie. In M. Antoš, P. Hrtánek, Přízraky a masky, Ostrava: FF OU, s. 17–44.
Tokár M., 1998, Ilustrace a názornost, Prešov: Prešovská univerzita.
Urbanová S., 2010, Postava Golema ve výtvarném zobrazení a ilustracích. In eadem, Figury a figurace, Ostrava: FF OU, s. 13–49.
Walton K., 1990, Mimesis as Make-Believe. On the Foundations of the Representational Ars, Cambridge–London: Harvard University Press. https://doi.org/10.2307/2108134 DOI: https://doi.org/10.2307/2108134
Žilka T., 2000, Postmoderné podoby doktora Fausta. In Postmoderná sémiotika textu, Nitra: UKF, s. 157–170.
Licencja
Prawa autorskie (c) 2022 Svatava Urbanová
Utwór dostępny jest na licencji Creative Commons Uznanie autorstwa – Użycie niekomercyjne – Bez utworów zależnych 4.0 Międzynarodowe.