Abstrakt
Přirozený jazyk se vyvíjí, na všech jazykových rovinách postupně dochází k různě výrazným změnám. Jedním z příznačných rysů jazykové geneze je její nerovnoměrnost. Jednotlivé jazyky i celé rodiny jazyků se vyvíjejí s nestejnou dynamikou, tempo změn není v určitých obdobích stejné ani u téhož jazyka, odlišnou rychlostí dochází ke změnám i v rámci jednotlivých rovin jazyka. Pokud jde o formální morfologii současné češtiny, vedle velmi produktivní unifikace, diferenciace a dalších již popsaných procesů dochází v současnosti ke stále výraznějším projevům deflektivizace, tedy směřování k oslabení, omezení, či dokonce ztrátě flexe, a naopak k expanzi flexe, čili k situaci, kdy mluvčí ohýbají (skloňují) jednak některé neohebné slovní druhy (určitá adverbia, částice), jednak vybrané slovesné formy – např. tvary příčestí trpného (srov. názvy současných televizních pořadů Dohráno, Prostřeno, Sečteno aj.).
Bibliografia
Adam R., 2017, Příručka k morfologii češtiny, Praha: Karolinum.
Čechová M., 2021, Kam spěje vývoj flexe nejen proprií?, „Bohemistyka“ 20, s. 345–360. DOI: https://doi.org/10.14746/bo.2021.3.6
Dufek O., 2016, O ČEZu, UNESCU a Ikee, „Naše řeč“ 99, s. 256–268.
Hrbáček J., 2004, Úvod do studia českého jazyka, Praha: Karolinum.
Hrdlička M., 2022, Ostatní strany hlasovaly proti ANU, „Český jazyk a literatura“ 72, s. 143–144.
Jedlička A., 1974, Spisovný jazyk v současné komunikaci, Praha: Univerzita Karlova.
Skalička Vl., 1960, Vývoj jazyka, Praha: Státní pedagogické nakladatelství.
Uličný O., 2002, K vývojové dynamice současné české flexe. In: O. Uličný, O. Bláha (eds.), Čeština – univerzália a specifika 4. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, s. 233–236.
Licencja
Prawa autorskie (c) 2024 Milan Hrdlička
Utwór dostępny jest na licencji Creative Commons Uznanie autorstwa – Użycie niekomercyjne – Bez utworów zależnych 4.0 Międzynarodowe.