Praha srdce Evropy v té malé české kotlině – lokalizace v české frazeologii

Abstrakt

V příspěvku se zaměřujeme na to, jaké konotace pro nositele českého jazyka s sebou nesou některá pojmenování míst, a to především na základě frazeologického fondu češtiny. Oblast frazémů reflektuje velice často životní příběh člověka a národa, proto v ní nacházejí uplatnění i zeměpisná poloha a typické rysy české krajiny a českých sídel. Česká republika jako země střední Evropy je specifická tím, že je součástí pomyslné hranice geopolitické, která rozděluje Evropu na „vyspělou a civilizovanou“ (Západ) a „primitivní až barbarskou“ (Východ). Volnost a pomyslnost této hranice je dána i tím, že je volně posunována podle toho, z které oblasti ČR mluvčí pochází. Mnoho pojmenování sídel, ale i krajinných prvků s sebou nese konotaci emocí až patosu. V současnosti sice pateticky vlastenecký přístup ustupuje povětšinou do pozadí, nicméně některé elementy v jazykovém obrazu světa zůstávají.