Abstrakt
Rozlišují se tradičně dvě realizační formy jazyka, a sice řeč mluvená a řeč psaná. Oba způsoby existence jazyka mají svá četná výrazná specifika, ale také některé společné průniky a styčné body. V příspěvku se stručně naznačují a komentují bohaté a pestré možnosti pravopisu lexikálního (rozdíly mezi psaním velkého a malého počátečního písmene), morfologického (užití defektních koncovek) a syntaktického (absence interpunkčních znamínek) a případy jejich funkčního využívání v literárním textu (zmíněné druhy pravopisu se mohou různou měrou kombinovat).
Bibliografia
ČAPEK, K. (1958). Válka s Mloky. Praha: Československý spisovatel.
ČAPEK-CHOD, K. M. (1964). Turbina. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury a umění.
HRABAL, B. (1964). Taneční hodiny pro starší a pokročilé. Praha: Československý spisovatel.
RUDYŠ, J. (2010). Pankáči na Baltu. Respekt, 21, 42–45. DOI: https://doi.org/10.3109/10884601003625670
CVRČEK, V. (2006). Teorie jazykové kultury. Praha: Karolinum.
CVRČEK, V. a kol. (2010). Mluvnice současné češtiny I. Praha: Karolinum.
ČECHOVÁ, M. a kol. (2003). Současná česká stylistika. Praha: Institut sociálních vztahů.
ČECHOVÁ, M. a kol. (2011). Čeština – řeč a jazyk. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.
HRBÁČEK, J. (1994). Úvod do studia českého jazyka. Praha: Univerzita Karlova.
HRDLIČKA, M. (2014). Překladatelské miniatury. Praha: Karolinum.
HRDLIČKA, M. (2015). Vo vobecný češtině a jiné příběhy. Praha: Karolinum.
LEVÝ, J. (1957). České theorie překladu. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury.
Licencja
Prawa autorskie (c) 2025 Milan Hrdlička

Utwór dostępny jest na licencji Creative Commons Uznanie autorstwa – Użycie niekomercyjne – Bez utworów zależnych 4.0 Międzynarodowe.
