Jména činitelská (nomina agentis) ve Slovníku česko-německém Josefa Jungmanna
Okładka czasopisma Bohemistyka, tom 26, nr 1, rok 2026
PDF (Čeština)

Słowa kluczowe

čeština
slovotvorný typ
slovník
činitelská jména
formant

Jak cytować

Makedonska, E. (2026). Jména činitelská (nomina agentis) ve Slovníku česko-německém Josefa Jungmanna . Bohemistyka, 26(1), 125–142. https://doi.org/10.14746/bo.2026.1.8

Abstrakt

Činitelské názvy osob představují velmi početnou skupinu substantiv. V centru naší pozornosti je tvoření činitelských jmen (nomina agentis) na materiálu ze Slovníku česko-německého Josefa Jugmanna (JS). Analýza excerpovaného materiálu je na základě onomaziologické teorie českého lingvisty M. Dokulila. V souladu s touto teorií útvary jsou uspořádany podle slovotvorných typů (ST). Nejčetněji jsou v JS představeny slovotvorné typy s příponou -tel a -č, dále pak slovotvorné typy s příponou -ník a -ce.

https://doi.org/10.14746/bo.2026.1.8
PDF (Čeština)

Bibliografia

BAJEC, A. (1950). Besedotvorje slovenskega jezyka, I. Lubljana: Slovenska akademija.

ČERMÁK, Fr. (1990). Syntagmatika a paradigmatika českého slova, II. Morfologie a tvoření slov. Praha: UK.

DOKULIL, M. (1956). Některé typy názvů osob podle činnosti v českém jazyce. Naše řeč, 39, 59–75, 123–146.

DOKULIL, M. a kol. (1967). Tvoření slov v češtině. Odvozování podstatných jmen. Praha: ČSAV

GALABOV, I. (1968). Nastavkata -teľü i vaprosat za starite ezikovi vrazki na praslavjanski. Izvestiya na Instituta po balgarski ezik, 16, 55–63.

HAUSER, P. (1978). Tvoření podstatných jmen v době národního obrození. Brno: Universita J. E. Purkyně.

KRAVČUK, R. V. (1957). K istorii sufixa -č v češskom jazyke (XIV–XVI vv.). Studia Slavica, 3, 261–277.

LEKOV, I. (1958). Slovoobrazovatelni sklonnosti na slavjanskite ezici. Sofia: Izd. BAN.

MACHEK, V. (1927). Nejstarší skupina slovanských jmen s příponou -tel. Listy filologické, 54, 233–238.

MACHEK, V. (1968). Etymologický slovník jazyka českého. Praha: Academia.

MČ I. (1986). Mluvnice češtiny, díl I. Praha: Academia.

SŁAWSKI, Fr. (1963). Słowotwórstwo bułgarskie na tle prasłowiańskim. In Z polskich studiow slawistycznych (seria 2, s. 79–91). Warszawa.

ŠLOSAR, D. (1982). Vývoj deverbálních substantiv s konkrétním významem v češtině. Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity A, 30, 131–142.

TRÁVNÍČEK, Fr. (1949). Mluvnice spisovné češtiny. Praha: Vyd. Melantrich.

VONDRÁK, W. (1906). Vergleichende Slawische Grammatik, I, II. Göttingen.

ZUBATÝ, J. (1945). Studie a články. I–II 1945–1949. Praha: Vyd. Česká akademie věd a umění.