Abstrakt
Cílem příspěvku je prozkoumat vybrané konceptualizace jazyka u (budoucích) učitelů češtiny. Text nejprve vymezuje základní pojmy problematiky a následně popisuje provedenou výzkumnou sondu. Celkem 116 respondentům, studentům bakalářského, navazujícího magisterského a rozšiřujícího studia se zaměřením na učitelství češtiny, byl zadán dotazník, který mapoval jejich vybrané konceptualizace jazyka. Výsledky na jedné straně naznačují náklonnost respondentů k jazykové změně a jejich některé poměrně progresivní postoje, na druhé straně se u respondentů projevují některá až přepjatě emocionální vnímání češtiny a důsledně útvarový přístup k jazyku, což je zvlášť patrné u citlivého posuzování postavení a úlohy spisovné češtiny. Ačkoliv někdy bývá význam oborového poznání v učitelských programech zpochybňován, prokazuje se, že od kvalitní lingvistické průpravy v učitelských programech nelze ustoupit.
Reference
BAYEROVÁ-NERLICHOVÁ, L. (2004). Jazykový úzus vs. postoj k jazyku v Čechách: výsledky empirického a sociolingvistického výzkumu v západních Čechách a v Praze. Slovo a slovesnost, 65, 174–192.
BENEŠ, M. (2019). Úvod do teorie jazykové správnosti. Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy.
BOIVIN, M.-C. (2018). A review of the current empirical research on grammar instruction in the francophone regions. L1-Educational Studies in Language and Literature, 18, 1–47. DOI: https://doi.org/10.17239/L1ESLL-2018.18.04.03
BORG, S. (2006). Teacher cognition and language education. London: Continuum. DOI: https://doi.org/10.1057/9780230523470_10
ČECHOVÁ, M. (1985). Vyučování slohu. Praha: SPN.
ČECHOVÁ, M. (1995). Vztah spisovnosti a nespisovnosti v pedagogické komunikaci. Pedagogika, 45, 38–42.
ČECHOVÁ, M. (1998). Komunikační a slohová výchova. Praha: ISV nakladatelství.
ČECHOVÁ, M., KRČMOVÁ, M. a MINÁŘOVÁ, E. (2008). Současná stylistika. Praha: NLN.
ČMEJRKOVÁ, S. (1992). Jazykové vědomí a jazyková kultura (zamyšlení nad tzv. lidovým jazykozpytem). Slovo a slovesnost, 53, 56–64.
DOLNÍK, J. (2003). Jazykové sebavedomie. Slovenská reč, 68, 1–14.
DOLNÍK, J. (2010). Teória spisovného jazyka (so zreteľom na spisovnú slovenčinu). Bratislava: Veda.
DOLNÍK, J. (2020). Komunikačná kultúra. Slovenská reč, 85, 8–27.
DUFEK, O. (2022a). Kdyby auto fungovalo jako jazyk, tak s ním neodjedete. Konceptualizace jazyka. In: Jazyková poradna, dobrý den. O češtině a jejích uživatelích (s. 39–56). Praha: NLN.
DUFEK, O. (2022b). Teoreticko-metodologická a materiálová východiska. In: Jazyková poradna, dobrý den. O češtině a jejích uživatelích (s. 26–38). Praha: NLN.
DUFEK, O., DVOŘÁKOVÁ, K., BENEŠ, M., MŽOURKOVÁ, H., MARTINKOVI- ČOVÁ, B., SMEJKALOVÁ, K. a ŠTĚPÁNOVÁ, V. (2022). Jazyková poradna, dobrý den. O češtině a jejích uživatelích. Praha: NLN.
GOMBERT, J. É. (1992). Metalinguistic development. Chicago: University of Chicago Press.
HAUSENBLAS, K. (1981/2003). Devět pověr o jazyce. In Miscellanea (s. 32–36). Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy.
HORECKÝ, J. (1991). Jazykové vedomie. Jazykovedný časopis, 42, 81–88.
HURYTOVÁ, I. (2023). Subjektivní teorie mluvnice u učitelů českého jazyka (Nepublikovaná disertační práce). Praha: Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy.
KOŘENSKÝ, J. (1992). Komunikace a čeština. Jinočany: H & H.
MYHILL, D. (2005). Ways of Knowing: Writing with grammar in mind. English Teaching: Practice and Critique, 4, 77–96.
NEBESKÁ, I. (2017). Jazyková správnost. In CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny. Stažené z https://www.czechency.org/slovnik/JAZYKOVÁ SPRÁVNOST
POLÍVKOVÁ, A. (1992). K některým postojům uživatelů k jazyku. Naše řeč, 75, 176–182.
Rámcový vzdělávací program pro gymnázia. (2021). Praha: MŠMT ČR.
Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. (2023). Praha: MŠMT ČR.
SAICOVÁ ŘÍMALOVÁ, L. (2020). Laická jazykověda. Časopis pro moderní filologii, 102, 24–35. DOI: https://doi.org/10.14712/23366591.2020.1.2
SLOBODA, M. (2017). Jazykový postoj. In: CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny. Stažené z https://www.czechency.org/slovnik/JAZYKOVÁ SPRÁVNOST
SOJKA, P. (2016/2017). Tvaroslovná kompetence žáků 2. stupně pražských základ- ních škol. Český jazyk a literatura, 67, 77–83.
SVALBERG, A. M-L. (2007). Language awareness and language learning. Language Teaching, 40, 287–308. DOI: https://doi.org/10.1017/S0261444807004491
SVOBODOVÁ, J. (2003). Jazyková specifika školské komunikace a výuka mateřštiny. Ostrava: Ostravská univerzita.
ŠEBESTA, K. (2005). Od jazyka ke komunikaci: Didaktika českého jazyka a komunikační výchova. Praha: Karolinum.
ŠMEJKALOVÁ, M. (2018). Jakou češtinu se učí čeští žáci v hodinách českého jazyka? O tzv. školské češtině. In: Spisovná čeština a jazyková kultura 2018: Příspěvky z mezinárodní konference konané ve dnech 18. a 19. října 2018 na Univerzitě Palackého v Olomouci (s. 318–326). Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.
ŠTĚPÁNÍK, S. (2020). Výuka češtiny mezi tradicí a inovací. Praha: Academia.
ŠTĚPÁNÍK, S. (2021). Obsah vs. forma: jak forma ovlivňuje učitelovo hodnocení žákovských textů? In: Od praxe k teorii a zpět ve vyučování češtině II (s. 104–128). Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni.
ŠTĚPÁNÍK, S. (2023/2024). K roli dialektu ve výuce češtiny. Český jazyk a literatura, 74, 223–230.
ŠTĚPÁNÍK, S. a SLAVÍK, J. (2017). Žákovské prekoncepty jako konstitutivní prvek výuky mateřského jazyka. Pedagogická orientace 27, 58–80. DOI: https://doi.org/10.5817/PedOr2017-1-58
ŠVAŘÍČEK, R., ŠEĎOVÁ, K. et al. (2014). Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách. Praha: Portál.
Licence
Copyright (c) 2025 Stanislav Štěpáník
Tato práce je licencována pod Mezinárodní licencí Creative Commons Attribution-NonCommercial-NoDerivatives 4.0.