Klíčová slova
dvojí vazba
sekundární predikace
osvojování jazykového poznatku
didaktika českého jazyka
teorie generických modelů
Jak citovat
Abstrakt
Studie představuje kvalitativní vícepřípadovou sondu do porozumění větnému členu doplněk na konci základního vzdělávání. Východisko tvoří pojetí doplňku v bohemistické tradici a jejich dopady na pojetí učiva o doplňku u žáků základní školy; didaktický rámec tvoří teorie generických modelů převzatá z didaktiky matematiky. Jádrem je ověření, zda expozice tzv. izolovaného modelu inkorporace větných struktur (transformační charakteristika doplňku) umožní žákům konstruovat tzv. generický model (zobecnění) pojmu a posunout řešitelské strategie od těch intuitivní k vyhledávání syntaktických vztahů (dvojí závislosti). Výsledky ukazují didaktickou použitelnost modelu: žáci se posunuli k identifikaci syntagmat a při náhledu základových vět rozpoznávali syntaktické vlastnosti doplňku. Osvojení tohoto poznatku posiluje porozumění sémantice i stylistické platnosti doplňkových konstrukcí.
Reference
ADAM, R. (2021). Slabá místa při určování větných členů. Český jazyk a literatura, 72(1), 20–24.
ANDREWS, R. et al. (2006). The effect of grammar teaching on writing development. British educational research journal, 32(1), 39–55.
BALOUŠOVÁ, L. (2024). Kritická místa výuky syntaxe v 7. ročníku základní školy [Disertační práce, Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta]. Stažené 24. 9. 2025 z http://hdl.handle.net/20.500.11956/189478.
BAUER, J. a GREPL, M. (1980). Skladba spisovné češtiny (3. vydání). Státní pedagogické nakladatelství.
ČECHOVÁ, M. (1998). Čeština a její vyučování. SPN.
ČECHOVÁ, M. (2000). Čeština – řeč a jazyk (2., přepracované vydání). ISV nakla- datelství.
DANEŠ, F. (1985). K tzv. doplňku. In F. Daneš, Věta a text. Praha: Academia, s. 73–93.
DANEŠ, F. (2017). Dvourovinná valenční syntax. In Petr Karlík, Marek Nekula a Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny. Stažené 24. 9. 2025 z https://www.czechency.org/slovnik/DVOUROVIN NÁ VALENČNÍ SYNTAX.
DANEŠ, F., GREPL, M. a HLAVSA, Z. (1987). Mluvnice češtiny. 3, Skladba. Academia.
ERTL, V. a GEBAUER, J. (1914). Gebauerova Mluvnice česká pro školy střední a ústavy učitelské. Díl II. Skladba. Česká grafická Unie.
GEBAUER, J. (1890). Mluvnice česká pro školy střední a ústavy učitelské. II., Skladba. Nákladem F. Tempského.
GREPL, M. a KARLÍK, P. (1989). Skladba spisovné češtiny (2. vydání). Státní pedagogické nakladatelství.
GREPL, M. a KARLÍK, P. (1998). Skladba češtiny. Votobia.
HÁJKOVÁ, E. et al. (2012). Čeština ve škole 21. století. I., Přístupy, témata, zdroje: (kritická analýza). Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta.
HÁJKOVÁ, E. et al. (2013). Čeština ve škole 21. století. III., Jazykové jevy v dětských prekonceptech. Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta.
HANČIN, M. (2023). Doplněk – komparace odborného a školského pojetí [Diplomová práce, Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta]. Stažené 24. 9. 2025 z https://dspace.cuni.cz/handle/20.500.11956/184247.
HAVRÁNEK, B. (1963). Česká mluvnice. SPN.
HEJNÝ, M. et al. (2004). Dvacet pět kapitol z didaktiky matematiky. Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta.
HEJNÝ, M. a KUŘINA, F. (2001). Dítě, škola a matematika: konstruktivistické přístupy k vyučování. Portál.
HIRSCHOVÁ, M. (2012). Syntaktické rozbory. Univerzita Karlova v Praze, Pedago- gická fakulta.
HIRSCHOVÁ, M. (2017). Český jazyk 8. Prodos.
JELEMENSKÁ, P. et al. (2003). Model didaktickej rekonštrukcie: Impulz pre výskum v odborových didaktikách. Pedagogika, 53(2), 190–201.
KARLÍK, P. (2016). České poválečné mluvnictví. In P. Karlík, M. Nekula a J. Ples- kalová (eds.), Nový encyklopedický slovník češtiny. Praha: Lidové noviny, s. 217–223.
KARLÍK, P. (2017). Doplněk. In Petr Karlík, Marek Nekula a Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny. Stažené 24. 9. 2025 z https://www.czechency.org/slovnik/DOPLNĚK.
KOPEČNÝ, F. (1958). Základy české skladby. SPN.
MCCLEARY, B. (1995). Grammar Making a Comeback in Composition Tea- ching. Composition Chronicle: Newsletter for Writing Teachers, 8(6), 1–4.
MYHILL, D. (2018). Grammar as a meaning-making resource for improving writing. L1-Educational Studies in Language and Literature, 18, 1–21.
MYHILL, D. (2021). Grammar re-imagined: foregrounding understanding of language choice in writing. English in Education, 55(3), 265–278.
PANEVOVÁ, J. (2008). České konstrukce tzv. slovanského akuzativu s infinitivem. Slovo a slovesnost, 69(3), 163–175.
PANEVOVÁ, J. a KARLÍK, P. (2017). Valence. In: Petr Karlík, Marek Nekula a Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny. Stažené 24. 9. 2025 z https://www.czechency.org/slovnik/VALENCE.
PANEVOVÁ, J. et al. (2014). Mluvnice současné češtiny. 2., Syntax češtiny na základě anotovaného korpusu. Karolinum.
STYBLÍK, V. (2004). Základní mluvnice českého jazyka. SPN.
ŠMEJKALOVÁ, M. (2007). Vývoj pojetí lingvistického učiva ve starších školských mluvnicích češtiny. O doplňku. In B. Brehmer, V. Ždanova a R. Zimny (eds.), Beiträge der europäischen slavistischen Linguistik. München (s. 137–143). Verlag Otto Sagner.
ŠMEJKALOVÁ, M. (2012). Teorie didaktických situací – nová výzva pro didaktiku morfologie českého jazyka. Didaktické studie, 4(1), 40–61.
ŠMEJKALOVÁ, M. (2018). František Trávníček (1888–1961): poznámky k životu a dílu. Slovo a slovesnost, 79(4), 263–292.
ŠMILAUER, V. (1947). Novočeská skladba. Mikuta.
ŠMILAUER, V. (1966). Novočeská skladba. SPN.
ŠMILAUER, V. (1977). Učebnice větného rozboru. SPN.
ŠTĚPÁNÍK, S. (2014). Příklad výzkumu žákovských představ v české syntaxi. Pedagogická orientace, 24(1), 111–127.
ŠTĚPÁNÍK, S. (2016). Výuková situace: Transformace větného členu na větu a naopak v kontextu větného rozboru. Komenský, 140(4), 30–39.
ŠTĚPÁNÍK, S. (2019). O nutnosti obsahově zaměřeného přístupu v didaktice češtiny. Didaktické studie, 11(1), 13–25.
ŠTĚPÁNÍK, S. a ŠMEJKALOVÁ, M. (2017). Průvodce začínajícího češtináře. Praha: Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy.
ŠTÍCHA, F. et al. (2013). Akademická gramatika spisovné češtiny. Academia.
TRÁVNÍČEK, F. (1949). Mluvnice spisovné češtiny. Část 2, Skladba. Melantrich.
ULIČNÝ, O. (1969). K syntagmatické a transformační charakteristice doplňku. Slovo a slovesnost, 30, 11–22.
ULIČNÝ, O. (1970). Ještě k pojetí doplňku. Slovo a slovesnost, 31, 271–278.
ULIČNÝ, O. (1971). K pojetí tzv. doplňku zvl. v starší české syntaktické tradici. Listy filologické/Folia philologica, 94(1), 23–30.
ZIMOVÁ, L. (2011/2012). O potřebnosti větného rozboru. Český jazyk a litera- tura, 62(5), 241–244.
ZIMOVÁ, L. (2015/2016). Ještě jednou k výuce skladbě. Český jazyk a litera- tura, 66(4), 164–169.
ŽILÁKOVÁ, R. (2016). Způsoby začlenění teorie valenční syntaxe do výuky českého jazyka na 2. stupni základní školy [Disertační práce, Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta]. Stažené 24. 9. 2025 z http://hdl.handle.net/20.500.11956/83856.
Licence
Copyright (c) 2026 Patricie Šinkovičová
Tato práce je licencována pod Mezinárodní licencí Creative Commons Attribution-NonCommercial-NoDerivatives 4.0.