The Construction of the Concept of Supplement in Research into Czech Language Teaching
Journal cover Bohemistyka, volume 26, no. 2, year 2026, title Bohemistyka
PDF (Čeština)

Keywords

complement
dual dependency
secondary predication
acquisition of linguistic knowledge
Czech language education
theory of generic models

How to Cite

Šinkovičová, P. (2026). The Construction of the Concept of Supplement in Research into Czech Language Teaching. Bohemistyka, 26(2), 243–268. https://doi.org/10.14746/bo.2026.2.5

Abstract

This study presents a qualitative multiple-case research into pupils’ understanding of the complement (doplněk) at the end of lower-secondary education. It is grounded in the Czech linguistic tradition’s account of the doplněk and in its implications for the curricular treatment of the topic in basic schooling; the didactic framework is provided by the Theory of Generic Models adopted from mathematics education. The core objective is to test whether exposure to an isolated model of clause incorporation (the transformational characterization of the complement) enables pupils to construct a generic model (generalization) of the concept and to shift their problem-solving strategies from intuitive heuristics to the search for syntactic relations (dual dependency). The findings indicate the didactic usefulness of the model: pupils moved towards identifying syntagmatic relations and, when presented with base clauses, recognized the syntactic properties of the depictive complement. Acquiring this syntactic knowledge strengthens their understanding of the semantics and stylistic value of depictive constructions.

https://doi.org/10.14746/bo.2026.2.5
PDF (Čeština)

References

ADAM, R. (2021). Slabá místa při určování větných členů. Český jazyk a literatura, 72(1), 20–24.

ANDREWS, R. et al. (2006). The effect of grammar teaching on writing development. British educational research journal, 32(1), 39–55.

BALOUŠOVÁ, L. (2024). Kritická místa výuky syntaxe v 7. ročníku základní školy [Disertační práce, Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta]. Stažené 24. 9. 2025 z http://hdl.handle.net/20.500.11956/189478.

BAUER, J. a GREPL, M. (1980). Skladba spisovné češtiny (3. vydání). Státní pedagogické nakladatelství.

ČECHOVÁ, M. (1998). Čeština a její vyučování. SPN.

ČECHOVÁ, M. (2000). Čeština – řeč a jazyk (2., přepracované vydání). ISV nakla- datelství.

DANEŠ, F. (1985). K tzv. doplňku. In F. Daneš, Věta a text. Praha: Academia, s. 73–93.

DANEŠ, F. (2017). Dvourovinná valenční syntax. In Petr Karlík, Marek Nekula a Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny. Stažené 24. 9. 2025 z https://www.czechency.org/slovnik/DVOUROVIN NÁ VALENČNÍ SYNTAX.

DANEŠ, F., GREPL, M. a HLAVSA, Z. (1987). Mluvnice češtiny. 3, Skladba. Academia.

ERTL, V. a GEBAUER, J. (1914). Gebauerova Mluvnice česká pro školy střední a ústavy učitelské. Díl II. Skladba. Česká grafická Unie.

GEBAUER, J. (1890). Mluvnice česká pro školy střední a ústavy učitelské. II., Skladba. Nákladem F. Tempského.

GREPL, M. a KARLÍK, P. (1989). Skladba spisovné češtiny (2. vydání). Státní pedagogické nakladatelství.

GREPL, M. a KARLÍK, P. (1998). Skladba češtiny. Votobia.

HÁJKOVÁ, E. et al. (2012). Čeština ve škole 21. století. I., Přístupy, témata, zdroje: (kritická analýza). Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta.

HÁJKOVÁ, E. et al. (2013). Čeština ve škole 21. století. III., Jazykové jevy v dětských prekonceptech. Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta.

HANČIN, M. (2023). Doplněk – komparace odborného a školského pojetí [Diplomová práce, Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta]. Stažené 24. 9. 2025 z https://dspace.cuni.cz/handle/20.500.11956/184247.

HAVRÁNEK, B. (1963). Česká mluvnice. SPN.

HEJNÝ, M. et al. (2004). Dvacet pět kapitol z didaktiky matematiky. Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta.

HEJNÝ, M. a KUŘINA, F. (2001). Dítě, škola a matematika: konstruktivistické přístupy k vyučování. Portál.

HIRSCHOVÁ, M. (2012). Syntaktické rozbory. Univerzita Karlova v Praze, Pedago- gická fakulta.

HIRSCHOVÁ, M. (2017). Český jazyk 8. Prodos.

JELEMENSKÁ, P. et al. (2003). Model didaktickej rekonštrukcie: Impulz pre výskum v odborových didaktikách. Pedagogika, 53(2), 190–201.

KARLÍK, P. (2016). České poválečné mluvnictví. In P. Karlík, M. Nekula a J. Ples- kalová (eds.), Nový encyklopedický slovník češtiny. Praha: Lidové noviny, s. 217–223.

KARLÍK, P. (2017). Doplněk. In Petr Karlík, Marek Nekula a Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny. Stažené 24. 9. 2025 z https://www.czechency.org/slovnik/DOPLNĚK.

KOPEČNÝ, F. (1958). Základy české skladby. SPN.

MCCLEARY, B. (1995). Grammar Making a Comeback in Composition Tea- ching. Composition Chronicle: Newsletter for Writing Teachers, 8(6), 1–4.

MYHILL, D. (2018). Grammar as a meaning-making resource for improving writing. L1-Educational Studies in Language and Literature, 18, 1–21.

MYHILL, D. (2021). Grammar re-imagined: foregrounding understanding of language choice in writing. English in Education, 55(3), 265–278.

PANEVOVÁ, J. (2008). České konstrukce tzv. slovanského akuzativu s infinitivem. Slovo a slovesnost, 69(3), 163–175.

PANEVOVÁ, J. a KARLÍK, P. (2017). Valence. In: Petr Karlík, Marek Nekula a Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny. Stažené 24. 9. 2025 z https://www.czechency.org/slovnik/VALENCE.

PANEVOVÁ, J. et al. (2014). Mluvnice současné češtiny. 2., Syntax češtiny na základě anotovaného korpusu. Karolinum.

STYBLÍK, V. (2004). Základní mluvnice českého jazyka. SPN.

ŠMEJKALOVÁ, M. (2007). Vývoj pojetí lingvistického učiva ve starších školských mluvnicích češtiny. O doplňku. In B. Brehmer, V. Ždanova a R. Zimny (eds.), Beiträge der europäischen slavistischen Linguistik. München (s. 137–143). Verlag Otto Sagner.

ŠMEJKALOVÁ, M. (2012). Teorie didaktických situací – nová výzva pro didaktiku morfologie českého jazyka. Didaktické studie, 4(1), 40–61.

ŠMEJKALOVÁ, M. (2018). František Trávníček (1888–1961): poznámky k životu a dílu. Slovo a slovesnost, 79(4), 263–292.

ŠMILAUER, V. (1947). Novočeská skladba. Mikuta.

ŠMILAUER, V. (1966). Novočeská skladba. SPN.

ŠMILAUER, V. (1977). Učebnice větného rozboru. SPN.

ŠTĚPÁNÍK, S. (2014). Příklad výzkumu žákovských představ v české syntaxi. Pedagogická orientace, 24(1), 111–127.

ŠTĚPÁNÍK, S. (2016). Výuková situace: Transformace větného členu na větu a naopak v kontextu větného rozboru. Komenský, 140(4), 30–39.

ŠTĚPÁNÍK, S. (2019). O nutnosti obsahově zaměřeného přístupu v didaktice češtiny. Didaktické studie, 11(1), 13–25.

ŠTĚPÁNÍK, S. a ŠMEJKALOVÁ, M. (2017). Průvodce začínajícího češtináře. Praha: Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy.

ŠTÍCHA, F. et al. (2013). Akademická gramatika spisovné češtiny. Academia.

TRÁVNÍČEK, F. (1949). Mluvnice spisovné češtiny. Část 2, Skladba. Melantrich.

ULIČNÝ, O. (1969). K syntagmatické a transformační charakteristice doplňku. Slovo a slovesnost, 30, 11–22.

ULIČNÝ, O. (1970). Ještě k pojetí doplňku. Slovo a slovesnost, 31, 271–278.

ULIČNÝ, O. (1971). K pojetí tzv. doplňku zvl. v starší české syntaktické tradici. Listy filologické/Folia philologica, 94(1), 23–30.

ZIMOVÁ, L. (2011/2012). O potřebnosti větného rozboru. Český jazyk a litera- tura, 62(5), 241–244.

ZIMOVÁ, L. (2015/2016). Ještě jednou k výuce skladbě. Český jazyk a litera- tura, 66(4), 164–169.

ŽILÁKOVÁ, R. (2016). Způsoby začlenění teorie valenční syntaxe do výuky českého jazyka na 2. stupni základní školy [Disertační práce, Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta]. Stažené 24. 9. 2025 z http://hdl.handle.net/20.500.11956/83856.