Abstract
The paper deals with a classification of causality adverbial subordinate clauses according to the hypotactic causality conjunctions: causal (protože, poněvadž, jelikož, ježto), final (aby), conditional (jestliže, kdyby, -li, pakli, jestli, pakliže), concessive (ač, ačkoli, přestože, třebaže, jakkoli, i když, i kdyby, byť), and effect (že, aby, až, takže). Further on, the author classifies clauses with the conjunctions že, aby that gain a causality meaning in cooperation with the expressions in the head clause (proto; tak; díky tomu; z toho důvodu; kvůli tomu; za účelem toho; v případě; za předpokladu; i přes to; vzdor tomu etc.). Some temporal conjunctions (když, pokud, jakmile) gain the meaning of causality only in the context of the complex sentence. Causality clauses are frequent in scientific texts.
References
Dvořák K., 2008/2009, Vyjadřování příčinnostních vztahů pomocí předložek a spojek ve studentských projevech, „Český jazyk a literatura” 59, s. 233–236.
Grochowski M., 1980, Pojęcie celu – studia semantyczne. Wrocław: Zakład Narodowy im. Ossolińskich.
Jedlička A., 1969, Univerbizace a multiverbizace v pojmenovacích strukturách. In V. Barnet, F. Buriánek, M. Drozda, A. Jedlička, J. Porák, M. Romportl, Z. Urban (eds.), Slavica Pragensia 11. Praha: Univerzita Karlova, s. 93–101.
Karlík P., 1995, Studie o českém souvětí. Brno: Masarykova univerzita.
Karlík P., Nekula M., Pleskalová J. (eds.), 2016, Nový encyklopedický slovník češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny.
Klein O., 2009, Argument vs. vysvětlení: případ souvětí příčinného typu. „Slovo a slovesnost” 70, s. 100–112.
Kubík M., 1967, Uslovnyje konstrukcii i sistema složnogo predloženija. Praha.
Machová S., 1972, Příčina v syntaxi češtiny. Praha: Academia.
Nebeská I., 1985, Kvantitativní charakteristiky souvětí. In M. Těšitelová a kol., Kvantitativní charakteristiky současné češtiny. Praha: Academia, s. 126–141.
Pešek O., 2011, Argumentativní konektory v současné francouzštině a češtině. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích.
Rysová M., 2013, Způsoby vyjadřování vztahu příčiny a důsledku v textu – alternativy pro »proto« a »protože«, „Didaktické studie” 5 (2), s. 39–54.
Rysová M., 2018, Diskurzní konektory v češtině. Od centra k periferii. Praha: Ústav formální a aplikované lingvistiky.
Svoboda K., 1954, O tzv. větách příčinných a účinkových. „Naše řeč” 37, s. 1–14.
Svoboda K., 1972, Souvětí spisovné češtiny. Praha: Universita Karlova.
Svoboda K., 1974, Časové rozvrstvení přípustkových spojek v současné spisovné češtině, „Naše řeč” 57, s. 67–71.
Svoboda K., 1976, Stylizační výcvik ve spisovné češtině a rozvoj myšlení II. Praha: Státní pedagogické nakladatelství (učební text).
Svoboda K., 1984, Záměrová modálnost a syntaktická stavba souvětí. „Slovo a slovesnost” 45, s. 289–296.
Svoboda K., 1985, Důvod a příčina, „Slovo a slovesnost” 46, s. 275–283.
Šmilauer V., 1966, Novočeská skladba. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.
Štěpán J., 1975, K pojetí kauzality, zvláště v jazyce, „Slovo a slovesnost” 36, s. 305–310.
Štěpán J., 1988, Systémový a odrazový charakter kategorie kauzality v současné češtině. „Slavia” 57, s. 190–201.
Štěpán J., 2011, Příčinnostní vedlejší věty zájmenně-částicové. „Korpus – grama- tika – axiologie” 4, s. 46–56.
Štěpán J., 2012, Příčinnostní vedlejší věty z hlediska kvantitativního (na materiálu vědeckých textů), „Jazykovědné aktuality” 49, s. 79–94.
Štěpán J., 2013, Souvětí současné češtiny. Liberec: Technická univerzita v Liberci [online: https://sites.google.com/site/mluvnicecestiny/publikacni-vystupy].
Štícha F., 2013, Gramatika souvětí. In F. Štícha a kol., Akademická gramatika spisovné češtiny. Praha: Academia, s. 833–851.
Zikánová Š., Poláková L., Jínová P., Nedoluzhko A., Rysová M., Mírovský J., Hajičová E., 2015, Zachycení výstavby textu v Pražském závislostním korpusu, „Slovo a slovesnost” 76, s. 163–197.
License
Copyright (c) 2021 Josef Štěpán
This work is licensed under a Creative Commons Attribution-NonCommercial-NoDerivatives 4.0 International License.