Słowa kluczowe
příčinnostní spojky
příslovečné vedlejší věty
Jak cytować
Abstrakt
Článek se zabývá klasifikací příslovečných příčinnostních vedlejších vět podle podřadicích příčinnostních spojek: příčinné (protože, poněvadž, jelikož, ježto), účelové (aby), podmínkové (jestliže, kdyby, -li, pakli, jestli, pakliže), přípustkové (ač, ačkoli, přestože, třebaže, jakkoli, i když, i kdyby, byť), účinkové (že, aby, až, takže). Autor dále klasifikuje příčinnostní věty se spojkami že, aby, které získávají příčinnostní význam v kooperaci s výrazy v řídící větě (proto; tak; díky tomu; z toho důvodu; kvůli tomu; za účelem toho; v případě; za předpokladu; i přes to; vzdor tomu atd.). Některé časové spojky nabývají příčinnostní význam až v souvětném kontextu (když, pokud, jakmile). Příčinnostní věty jsou frekventované ve vědeckých textech.
Bibliografia
Dvořák K., 2008/2009, Vyjadřování příčinnostních vztahů pomocí předložek a spojek ve studentských projevech, „Český jazyk a literatura” 59, s. 233–236.
Grochowski M., 1980, Pojęcie celu – studia semantyczne. Wrocław: Zakład Narodowy im. Ossolińskich.
Jedlička A., 1969, Univerbizace a multiverbizace v pojmenovacích strukturách. In V. Barnet, F. Buriánek, M. Drozda, A. Jedlička, J. Porák, M. Romportl, Z. Urban (eds.), Slavica Pragensia 11. Praha: Univerzita Karlova, s. 93–101.
Karlík P., 1995, Studie o českém souvětí. Brno: Masarykova univerzita.
Karlík P., Nekula M., Pleskalová J. (eds.), 2016, Nový encyklopedický slovník češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny.
Klein O., 2009, Argument vs. vysvětlení: případ souvětí příčinného typu. „Slovo a slovesnost” 70, s. 100–112.
Kubík M., 1967, Uslovnyje konstrukcii i sistema složnogo predloženija. Praha.
Machová S., 1972, Příčina v syntaxi češtiny. Praha: Academia.
Nebeská I., 1985, Kvantitativní charakteristiky souvětí. In M. Těšitelová a kol., Kvantitativní charakteristiky současné češtiny. Praha: Academia, s. 126–141.
Pešek O., 2011, Argumentativní konektory v současné francouzštině a češtině. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích.
Rysová M., 2013, Způsoby vyjadřování vztahu příčiny a důsledku v textu – alternativy pro »proto« a »protože«, „Didaktické studie” 5 (2), s. 39–54.
Rysová M., 2018, Diskurzní konektory v češtině. Od centra k periferii. Praha: Ústav formální a aplikované lingvistiky.
Svoboda K., 1954, O tzv. větách příčinných a účinkových. „Naše řeč” 37, s. 1–14.
Svoboda K., 1972, Souvětí spisovné češtiny. Praha: Universita Karlova.
Svoboda K., 1974, Časové rozvrstvení přípustkových spojek v současné spisovné češtině, „Naše řeč” 57, s. 67–71.
Svoboda K., 1976, Stylizační výcvik ve spisovné češtině a rozvoj myšlení II. Praha: Státní pedagogické nakladatelství (učební text).
Svoboda K., 1984, Záměrová modálnost a syntaktická stavba souvětí. „Slovo a slovesnost” 45, s. 289–296.
Svoboda K., 1985, Důvod a příčina, „Slovo a slovesnost” 46, s. 275–283.
Šmilauer V., 1966, Novočeská skladba. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.
Štěpán J., 1975, K pojetí kauzality, zvláště v jazyce, „Slovo a slovesnost” 36, s. 305–310.
Štěpán J., 1988, Systémový a odrazový charakter kategorie kauzality v současné češtině. „Slavia” 57, s. 190–201.
Štěpán J., 2011, Příčinnostní vedlejší věty zájmenně-částicové. „Korpus – grama- tika – axiologie” 4, s. 46–56.
Štěpán J., 2012, Příčinnostní vedlejší věty z hlediska kvantitativního (na materiálu vědeckých textů), „Jazykovědné aktuality” 49, s. 79–94.
Štěpán J., 2013, Souvětí současné češtiny. Liberec: Technická univerzita v Liberci [online: https://sites.google.com/site/mluvnicecestiny/publikacni-vystupy].
Štícha F., 2013, Gramatika souvětí. In F. Štícha a kol., Akademická gramatika spisovné češtiny. Praha: Academia, s. 833–851.
Zikánová Š., Poláková L., Jínová P., Nedoluzhko A., Rysová M., Mírovský J., Hajičová E., 2015, Zachycení výstavby textu v Pražském závislostním korpusu, „Slovo a slovesnost” 76, s. 163–197.