Sentencje w czeskich dziełach Bartłomieja Paprockiego
PDF

Słowa kluczowe

literatura czeska XVI I XVII wieku
kultura
sentencja
przysłowie
łacina

Jak cytować

Koczur-Lejk , K. (2020). Sentencje w czeskich dziełach Bartłomieja Paprockiego . Bohemistyka, 19(3), 365–378. https://doi.org/10.14746/bo.2019.3.6

Abstrakt

Bartłomiej Paprocki należy do grona pisarzy wykorzystujących w swojej twórczości sentencję jako celną formę wyrazu myśli filozoficznej i etycznej. W jego czeskich dziełach występują sentencje w języku łacińskim (pozostawione w oryginale, lub tłumaczone na czeski), wierszowane parafrazy sentencji łacińskich, a także autorskie sentencje pisarza, które zdradzają jednak wpływy antyczne bądź renesansowe i często okazują się nieoryginalne. Niejednokrotnie Paprocki stosuje ówczesne czeskie przysłowia. Sentencje bywają wplecione w treść utworów lub wyodrębnione jako tytuły poszczególnych wierszy czy rozdziałów. Wśród sentencji można wyróżnić kilka grup tematycznych. Do najczęstszych należą: przyjaźń i kobieta. Paprocki wielokrotnie pisze też o potędze rozumu ludzkiego, przemijaniu urody, śmierci oraz wadach ludzkich. Sentencje zawierają nauki moralne, napomnienia, pouczenia, przestrogi. Autor proponuje pozytywny model postępowania człowieka.

https://doi.org/10.14746/bo.2019.3.6
PDF

Bibliografia

Čejka M., Šlosar D., Nechutová J. (red.), 1991, Gramatika česká Jana Blahoslava. Brno.

Chlebda W., 2005, Szkice o skrzydlatych słowach. Interpretacje lingwistyczne. Opole.

Czerwińska J., Koźluk M., 2008, »Quicquid in Euripide, tragicorum principe, memorabile Est« – forma gnomiczna Eurypidesa oraz jej recepcja w XVI wieku. „Symbolae Philologorum Posnaniensium Graecae et Latinae” XVIII, s. 353–376.

Flajšhans V., 1917, Knížka rýmovní. „Sborník filologický” 6, s. 41–61.

Jakubec J., 1911, Dějiny literatury české. Od nejstarších dob do probuzení politického, Praha.

Koczur-Lejk K., 2014, Bartłomiej Paprocki – piśmiennictwo i przekład. W stronę kontrreformacji, Szczecin.

Koczur-Lejk K., 2015 Periodyzacja życia ludzkiego według Bartolomieja Paprockiego, [w:] Homo Communicans V. Człowiek w przestrzeni komunikacji międzykulturowej, red. B. Rodziewicz, K. Janaszek, R. Gawarkiewicz, Szczecin, s. 147–154.

Koupil O., 2007, Grammatykáři. Gramatografická a kulturní reflexe češtiny 1533–1672. Praha.

Krejčí K., 1941, Latinské ozdoby v českých spisech Bartoloměje Paprockého z Hlohol. (Příspěvek k humanistické stylistice), „Sborník filologický” 12, s. 1–35.

Krzysztofik M., 2012/2013, Aforyzmy i sentencje w polskich kalendarzach XVII-wiecznych. „Studia Filologiczne Uniwersytetu Jana Kochanowskiego”, tom 25/26, s. 49–50.

Michałowska T. (red.), 1998, Słownik literatury staropolskiej. Wrocław.

Mokienko V., Štěpanová L. (red.), 2013, Flajšhans Václav. Česká přísloví. Sbírka přísloví, průpovědí a pořekadel lidu českého v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, 1. Olomouc.

Novák J.V., (red.), 1901, Jana Amosa Komenského Maudrost starých Čechů za zrcadlo vystavená potomkům, z rukopisu lešenského, Praha.

Paprocký B., 1597, Nová kratochvíle, s kterouž tři bohyně, totiž Juno, Pallas a Venus na svět přišly. Jedna každá z nich pět set jak žertův, tak také utěšených příkladův v rozličných případnostech a příbězích, k potěšení lidskému ukazujíc, v Starém Městě pražském u Anny Šumanovy.

Paprocký B., 1598, Jiná částka nové kratochvíle, s kterouž bohyně Venus na svět vyšla, pět set žertův i jiných kratochvílných příkladův s sebou vede. Z rozličných příběhův sebrané a nově vydané, v Starém Městě pražském u Daniele Sedlčanského.

Paprocký B., 1600, Nová kratochvíle, s kterouž Pallas na svět přišla, jak nětco žertův, tak také i pěkných příkladův z rozličných příběhův lidských sebraných s sebou vedouce, v Starém Městě pražském u Jana Schumana.

Paprocký B., 1601a, Půst tělěsný jak nám jest potřebný k nabytí a dosažení života věčného, krátce z Nového i Starého zákona i písem doktorův svatých poznamenaný, sebraný a vydaný, v Starém Městě pražském u Jana Šumana.

Paprocký B., 1601b, Třinácte tabulí věku lidského krátce sepsaných, v Starém Městě pražském u Jana Šumana.

Paprocký B., 1602, Obora aneb zahrada, v které rozličná stvoření rozmlouvání svá mají, v Starém Městě pražském u Jana Šumana.

Paprocký B., 1606, Rozmlouvání aneb hádání chudého člověka s bohatým, z kteréhož se jeden každý může naučit dobrých a pobožných skutků, vybrané z Písma svatého a vydané, v Brně u Bartoloměje Albrechta Formana.

Pelc J. (red.), 1991, Kochanowski J., Fraszki, Wrocław.

Petrů E., 1982, Autor dvou literatur – Bartoloměj Paprocký z Hlohol a Paprocké Vůle, [w:] B. Paprocký. O válce turecké a jiné příběhy, Praha, s. 7–22.

Szmydtowa Z., 1954, Przysłowia i zwroty przysłowiowe w utworach Jana Kochanowskiego. „Pamiętnik Literacki” 45, nr 1, s. 30–60.